Tyhle švýcarské myši jsou daleko kvalitnější než české, jejichž ocásek obvykle nepřežije tři hodiny, za dva dny mají rozpárané bříško a do dvou týdnů zmizí úplně. Tyhle myšky má Ludwig už několik týdnů, jeden ocásek už j ukousnutý a bříško trochu natrhnuté, ale jinak jsou čilé a zdravé.
Vždycky se snažím, aby měl Ludwig jednu myšku někde po bytě (obvykle pod televizním stolkem, odkud mu ji musím vytáhnout pomocí ramínka, aby ji tam během několika minut opět přesným zásahem umístil jak míč do branky) a druhou myšku mám schovanou pro případ, že by se strašně moc dožadoval myšky a nemohli jsme ji spolu najít. V tom případě mu půjčím tu druhou, záložní, časem narazím na povalující se tělíčko a zase ho pečlivě schovám.
Domnívám se, že Ludwig myši nerozlišuje a zdá se mu, že je to stále ta stejná šedá potvora s růžovými oušky (až na ten ocásek, ale to je drobnost). Jenomže dneska ráno Ludwig přikvačil s myší v tlamě, pustil mi ji k nohám, odběhl a vrátil se s druhou myší, kterou pustil vedle té první. Byl jsem prozrazen. Čekal jsem, že na mě bude Ludwig vyčítavě koukat, dokud nějakou myš nezahodím dostatečně daleko, aby se mu vyplatilo za ní běžet. Ale on ne - přikrčil se vedle těch dvou myší a začal číhat. Došlo mi to: On čeká, až spolu začnou bojovat! Jenomže myši se nehýbaly, a tak musel Ludwig použít svou metodu, kterou má obvykle vyhrazenou pro mouchy, kdyý je trochu pošramotí a ony už odmítají lézt.
Opatrně do jedné myšky štouchl a skutečně! Narazila do druhé! Zápas začíná! Ludwig přidal druhou packu, aby druhá myš mohla oplatil šťouchanec, a za chvíli se už myšky řezaly, že to hezké nebylo. Ludwig se snažil tvářit co nejvíc nezúčastněně, ale pak už to nemohl vydržet, skočil do klubka zmítajících se myší a obě hbitě zakousl. Pochválil jsem ho a on si šel spokojeně lehnout do svého pelechu. Dneska už má odpracováno.
C-c-c! Ty myši JSOU ale výtržnice! Ještě že je pan hrabě umí srovnat! Vedle sebe! Zákryty! Zastrčte si ty vnitřnosti! Poooozor!
OdpovědětVymazat