Chvála nedosolenému

Kamarád pussy spacer (jak nevšední přezdívka, že) než odjel, uvařil mi polévku. Ne že bych to neuměl, ale vždycky jí navařím tak dvanáct porcí a jím to pak týden.

Navíc se mi nějak nechtělo do krájení srdíček a obírání kuřecích křidýlek. Což pussymu není nikdy proti srsti, pokud se na to pořádně vyspí. Podařilo se mu uvařit jen osm porcí, mám se ještě hodně co učit.

Nesehnali jsme sice potržel, ale i tak je polévka výtečná. A dokonce se mu podařilo ji maličko nedosolit, přesně jak to mám rád. Mám rád věci (jídla, zážitky, vlastnosti) nedosolené z příslibu. Ne ze zapomnětlivosti nebo z lenosti, ale z příslibu možného.

Mohl jsem, uměl bych, ale nedosolil jsem. Možná příště - ale tyhle přísliby jsou milé pro svou éterickou budoucnost skutku. Pro to napětí a tajemství.

Až budeme všichni dosolení, tak se mi z té unifikace chutí udělá smutno.

Žádné komentáře:

Okomentovat