Kolik cukru, tolik mandlí.

Kolik drápů, tolik padlých.

Rozesmutnili jste mě. Z dosavadních šesti hlasujících pouze dva věděli, že kočka má osmnáct drápů. Onehdá si mě Ludwig označkoval téměř všemi.

A tak, abych trochu rozjasnil tuto chmurnou náladu, vyberu z Ludwigových úchylek tu nejméně obscénní. Pobavíme se.

Faktem číslo jedna jest, že Ludwig je velký. Masivní. Prostě chlap. Faktem číslo dvě jest, že netrpí klaustrofobií. Což se snaží dokázat při sebemenší příležitosti.

Krabice, do které se pohodlně vejde malá kočka, je optimální. Ludwig se do ní narve. Nabídněte mu něco ještě menšího, narve se tam. A do kelímku od půlkilového jogurtu vecpe aspoň hlavu.

A i když je jasné, že se někam nemůže vejít, vždycky to pro jistotu zkusí. Kdyby na zem dosedl komár a zívl, Ludwig se pokusí narvat se mu do rozjíveného sosáčku. (To je jenom příklad, komáři nezívají, neb k tomu nejsou uzpůsobeni a navíc mají strach, že by se jim někdo pokusil narvat se do sosáčku.)

A když není možné někam vlézt, vždycky je někde alespoň nějaká prohlubeň, kterou je možné zalehnout. Třeba můj podpažní ďůlek a podobně. Nemít Ludwiga, nikdy bych si experimentálně neověřil, že se vzbudím, když mě někdo dusí. Lehnout si mi na obličej či zabořit tlapy do mého krku je totiž obvyklou kratochvílí.

Leč nikoli mou, takže Ludwiga setřesu, on se na mě překvapeně podívá a otráveně řekne: No jestli se budeš furt takhle vrtět, tak se moc nevyspíme.

A má pravdu.

A vy napravte tu anketu.

4 komentáře:

  1. vím, samochvála není hezká věc, ale jedním z vědoucích jsem byla já :-)

    OdpovědětVymazat
  2. strkam si hlavu do pisku...nicmene obcas mam pocit, ze tech drapu ma nejmene sedesat.

    OdpovědětVymazat
  3. Jé, já budu dneska smrdět - taky se musím pochválit. Mimochodem, už ses někdy vzbudil, když ti někdo (např. Ludwig) vylizoval nos? Velmi příjemné... Na vylizování ucha jsem si zvykla, ale šmirglovat nosní přepážku si teda nenechám.

    OdpovědětVymazat
  4. ja se vetsinou nebudim s pocitem, ze se dusim, ale spis si vzdycky rikam, ze jsem si ve spanku zrejme zpusobila nejaky uraz patere spojeny s narusenim michy, protoze vubec necitim nohy. duvodem je nejvetsi kocour zlinskeho kraje - devitikilovy jurasek, ktery se mi rozkosnicky rozvalil na nohy a blazene usnul. obcas dekuju bohu, ze kdyz uz mu nadelil takovou vahu, tak mu nepridelil zadne ucinne zbrane. pere se sice rad, ale vubec neumi pouzivat svych 18 (hihi) drapku ani svoje hruzostrasne tesaky:) a to s temi malymi krabicemi je asi vlastni vsem kockam, mam jich totiz pet a delaji to vsechny:) ale kdyz se do neceho narve jurasek, tak to vypada obzvlast srandovne. uz od konce brezna ma ale jirka novou zabavu. kvuli danim jsme vytahli u stolu spodni suplik, ve kterem uchovavame nejruznejsi doklady, a do takto vznikleho prostoru se jurasek okamzite nasomroval. a my ted uz sest tydnu nemame to srdce tam tu zasuvku vratit, protoze jurasek tam strasne rad spi. ted taky:)

    OdpovědětVymazat