Dostali jsme na francouzštině úkol sepsat nějaký textík za použití l'imperfait d'habitude. Téma ve stylu jaké to bývalo, když jsem byl malý. A tak jsem si řekl, že byste mi mohli poradit nějaké ty poetické sentence, jistě máte jasné a zřetelné vzpomínky na to, jaké to dřív bylo krásné a nezkažené, nebo ne?
Já bych to pak přeložil do francouzštiny, dostal bych jedničku a vy byste dostali malý dárek...
když jsem byl malý, tak mě dědeček bral na hezké výlety do sklepa, kde mi ukazoval svojí chlupatou lasičku a já jí pak dlouho hladi, až se nakonec vždycky poblinkala. Stačí nebo ještě?
OdpovědětVymazatNo tak jistou poetiku to má, ale nejsem si jistý, zda takové dlouhé souvětí dokážu přeložit...
OdpovědětVymazat:) jak se rekne francouzsky lasicka?
OdpovědětVymazatkdyž jsem byl malý, tak jsem musel chodit v modré košili s červeným šátkem. na pomeranče se stály fronty a vložky nebyly k sehnání vůbec. rodiče sledovali rakouskou televizi, na které byly reklamy, jež mě doslova fascinovaly. občas mi dědeček vykládal o lidech, o kterých se jinak všichni báli mluvit. palach, masaryk... na veletrhy přijížděli cizinci a měli úplně jinačí a lepší auta. ve škole jsme říkali učitelkám soudružko. na chalupě jsme pili kofolu a chodili na houby. sestřenice mě naučila plavat a taťka jezdit na kole, všichni měli spoustu času, protože se v práci nic nedělalo, jenom melouchy byly důležité. such, such were the joys.
OdpovědětVymazatKdyz jsem byla mala, tak se prodavalo mliko v pytlicich, a muselo se do dvou dnu vypit, jinak se do nej dala zavarenina a clovek mel jogurt. A deda mel doma bombardon, do kteryho jsme si s brachou potajmu vlezli a houpali jsme se. Kdyz pak mel jit deda hrat s kapelou na pohreb, tak zjistil, ze ma celej ten lauf zprohybanej, cehoz jsme si ve svem nadseni jaksi nevsimli. Jeste dnes sentimentalne brecim pri vzpomince na jeho vdek. :)
OdpovědětVymazatC'était superb :-)Tam, co je teď staveničtě Lidlu, byla zahrada, kam jsme v osmičce chodili po škole chlastat. Tam, co stojí krásné exempláře podnikatelského baroka, bývalo pole, kam jsme chodili dělat totéž o polední přestávce. Vyráběly se žvýkačky Sevac (nebo tak nějak), ze kterých se daly dělat obrovské bubliny. Spolužák Baláž na výletě do ZOO málem vlezl do výběhu k hrochovi. Soudružka učitelka dostala nervový záchvat a poté držela celé odpoledne Roberta za ruku. Na první máj a na dožínky jsme chodili do průvodu. To sice moc krásné nebylo, ale prodávala se tam cukrová vata a takoví růžoví gumoví hadové, ze kterých mi bylo vždycky hrozně špatně. V jogurtu nebyla želatina, na druhou stranu se ale pod názvem jogurt prodával také nějaký růžový hnus. A jako malá jsem chodila vitat malé občánky a vyprávět jim o křišťálových studánkách, nějaké básničky jsme říkali též v klubu důchodců. Spolužák Pepa mi nosil tašku, když jsem si zlomila ruku. Se spolužákem Martinem jsme před vyučováním chodili kouřit, krást žárovky do aut patřících místním technickým službám a odpoledne jsme si ve skrytu zahrady prohlíželi pohlavní orgány (ve druhé třídě)...jojo, moc jsme si milovali. A v tuzexu prodávali banánové "granko". Víc mě nenapadá... (kromě toho mi za chvíli jede vlak)Lasička je hermine - no spíš je to hranostaj, Bretonci to mají na vlajce, takže jsem informovaná.:o)
OdpovědětVymazatkdyž jsem byl malý, stálo pivo dvě padesát. a já ho tehdy ještě nesměl pít...smutnej příběh!
OdpovědětVymazatSpolužáka Baláže asi do imperfekta nenarvu, ale jinak vám moc děkuji za inspiraci, zplodil jsem devět řádků, které jistě budou v pondělí náležitě oceněny...
OdpovědětVymazatAle zase bys mohl dokazat, ze umis rozlisit imparfait od passe compose :o)
OdpovědětVymazat