Chinin potřebuje vaši pomoc!

Ve chvílích z nejtěžších je třeba se obrátit na přátele z nejvěrnějších. Anebo na alespoň na čtenáře.

Dostali jsme na francouzštině úkol sepsat nějaký textík za použití l'imperfait d'habitude. Téma ve stylu jaké to bývalo, když jsem byl malý. A tak jsem si řekl, že byste mi mohli poradit nějaké ty poetické sentence, jistě máte jasné a zřetelné vzpomínky na to, jaké to dřív bylo krásné a nezkažené, nebo ne?

Já bych to pak přeložil do francouzštiny, dostal bych jedničku a vy byste dostali malý dárek...

9 komentářů:

  1. když jsem byl malý, tak mě dědeček bral na hezké výlety do sklepa, kde mi ukazoval svojí chlupatou lasičku a já jí pak dlouho hladi, až se nakonec vždycky poblinkala. Stačí nebo ještě?

    OdpovědětSmazat
  2. No tak jistou poetiku to má, ale nejsem si jistý, zda takové dlouhé souvětí dokážu přeložit...

    OdpovědětSmazat
  3. :) jak se rekne francouzsky lasicka?

    OdpovědětSmazat
  4. když jsem byl malý, tak jsem musel chodit v modré košili s červeným šátkem. na pomeranče se stály fronty a vložky nebyly k sehnání vůbec. rodiče sledovali rakouskou televizi, na které byly reklamy, jež mě doslova fascinovaly. občas mi dědeček vykládal o lidech, o kterých se jinak všichni báli mluvit. palach, masaryk... na veletrhy přijížděli cizinci a měli úplně jinačí a lepší auta. ve škole jsme říkali učitelkám soudružko. na chalupě jsme pili kofolu a chodili na houby. sestřenice mě naučila plavat a taťka jezdit na kole, všichni měli spoustu času, protože se v práci nic nedělalo, jenom melouchy byly důležité. such, such were the joys.

    OdpovědětSmazat
  5. Kdyz jsem byla mala, tak se prodavalo mliko v pytlicich, a muselo se do dvou dnu vypit, jinak se do nej dala zavarenina a clovek mel jogurt. A deda mel doma bombardon, do kteryho jsme si s brachou potajmu vlezli a houpali jsme se. Kdyz pak mel jit deda hrat s kapelou na pohreb, tak zjistil, ze ma celej ten lauf zprohybanej, cehoz jsme si ve svem nadseni jaksi nevsimli. Jeste dnes sentimentalne brecim pri vzpomince na jeho vdek. :)

    OdpovědětSmazat
  6. C'était superb :-)Tam, co je teď staveničtě Lidlu, byla zahrada, kam jsme v osmičce chodili po škole chlastat. Tam, co stojí krásné exempláře podnikatelského baroka, bývalo pole, kam jsme chodili dělat totéž o polední přestávce. Vyráběly se žvýkačky Sevac (nebo tak nějak), ze kterých se daly dělat obrovské bubliny. Spolužák Baláž na výletě do ZOO málem vlezl do výběhu k hrochovi. Soudružka učitelka dostala nervový záchvat a poté držela celé odpoledne Roberta za ruku. Na první máj a na dožínky jsme chodili do průvodu. To sice moc krásné nebylo, ale prodávala se tam cukrová vata a takoví růžoví gumoví hadové, ze kterých mi bylo vždycky hrozně špatně. V jogurtu nebyla želatina, na druhou stranu se ale pod názvem jogurt prodával také nějaký růžový hnus. A jako malá jsem chodila vitat malé občánky a vyprávět jim o křišťálových studánkách, nějaké básničky jsme říkali též v klubu důchodců. Spolužák Pepa mi nosil tašku, když jsem si zlomila ruku. Se spolužákem Martinem jsme před vyučováním chodili kouřit, krást žárovky do aut patřících místním technickým službám a odpoledne jsme si ve skrytu zahrady prohlíželi pohlavní orgány (ve druhé třídě)...jojo, moc jsme si milovali. A v tuzexu prodávali banánové "granko". Víc mě nenapadá... (kromě toho mi za chvíli jede vlak)Lasička je hermine - no spíš je to hranostaj, Bretonci to mají na vlajce, takže jsem informovaná.:o)

    OdpovědětSmazat
  7. když jsem byl malý, stálo pivo dvě padesát. a já ho tehdy ještě nesměl pít...smutnej příběh!

    OdpovědětSmazat
  8. Spolužáka Baláže asi do imperfekta nenarvu, ale jinak vám moc děkuji za inspiraci, zplodil jsem devět řádků, které jistě budou v pondělí náležitě oceněny...

    OdpovědětSmazat
  9. Ale zase bys mohl dokazat, ze umis rozlisit imparfait od passe compose :o)

    OdpovědětSmazat