Občas dostanu prazvláštní nápady. Jestli se to třeba i vám stává, jde obvykle o moje nápady, které nestačím realizovat a v přebytku svého tvůrčího vzepětí je uvolňuji do světa pod velmi benevolentní licencí.
Tentokrát jsem pojal myšlenku, že bych si na večeři mohl dát sýry. Pár jsem jich doma měl, pár jsem přikoupil, na kostičky nakrájel a ozdobil jimi talíř, až přetékal. Bez kila a tří čtvrtí toho byla rovná dvě a půl kila.
K tomu jsem spořádal čtvrtkilovou bagetu, snědl kilo vína, vypil čtvrt litru vína, které blahosklonně počítám za čtvrt kila, půl kila rajčat a jednu čtvrtkilovou papriku.
Že by mi z toho bylo zrovna dobře po těle, to se snad ani říct nedá. A v tomhle rozpoložení jsem sedl k mému rozepsanému článku, který by měl otřást vědeckým světem, neboť už má tři stránky, a to jsem teprve u definic. A řeknu vám, jak se vrhnu do vědy, hned mi mozek ztěžkne o sedm kilo.
Takže se nedivte, že jediné, co se mi včera večer podařilo, bylo čtyřnásobné kompletní přepsání nadpisu. A to jsem ještě mezitím stihl zapomenout ten původní nadpis, takže je docela dobře možné, že k žádné změně nakonec ani nedošlo.
Až na těch deset kilo.
Z toho si nic nedělej Petře. Občas se člověku prostě nedaří utřídít myšlenky a sepsat je na papír. Já jsem se přes víkend dost natrápila se slohovou prací. Ale taky by se neměl člověk přejídat. Tím odebereš mozku krev a nemůžeš se divit, že nic nevymyslíš.
OdpovědětVymazatTo jsem byla já. Omlouvám se. Místo hanka jsem napsala anka.
OdpovědětVymazatAhoj,co já bych za to dala byt o deset kil těžší.Měřim metr sedmdesát tři cm a vážim čtyřicet osm kilo:-(
OdpovědětVymazat