Udělal jsem dobrý skutek a byl jsem odměněn

Příběh s ponaučením.

Už jsem se chystal do postele, když přišel Štěpán s Evou a s Blaženou. Blažena se na mě okamžitě vrhla, protože jsem jeden z mála, komu nevadí její věčné olizování. Štěpán mi mezitím vyložil zamotaný příběh, na jehož konci se všichni tři ocitli před svým bytem, před zabouchnutými dveřmi, před zámkem, ve kterém je zevnitř klíč.

Přišli si vypůjčit nářadí. Půjčil jsem jim všechno, co jsem měl, šel jsem i do auta a do sklepa, a vybavil je tak kladivem, kleštěmi, dvěma šroubováky a klíči a imbusy na kolo. Inu, jsem vybavený domácí kutil, mám úplně všechno.

Ujistili jsme se, že dostat se pomocí tohoto dosti chabého vybavení do bytu je zhola nemožné a že až vyzkoušení, že to nejde, pokusí se s mou pomocí sehnat zámečníka (v neděli večer, pche), případně u mě nějak přespí. I s tím rizikem, že Ludwig Blaženu sežere, případně bude sežrán. Sázel jsem na druhou možnost, bíglové jsou žraví.

Jenomže se stal zázrak, založený na tom, že ve Švýcarsku není zvykem vykrádat byty. Štěpán se za pomocí šroubováku a kleští během půl minuty vloupal do vlastního bytu.

O pár minut později Ludwig prováděl jeden ze svých vtipných prostocviků, který stál za fotku. Popadl jsem svůj foťák s nefunkčním zoomem a k mému překvapení zoom zoomil! Sám od sebe, po několika měsících!

Ponaučení? Když už máte nutkání nechávat klíče zevnitř v zámku, noste si s sebou šroubovák. Nebo aspoň zoom.