Symfonie v B dur

Už několik dní nespím klidně. Tomáš Baldýnský vyzval Jiřího Pomejeho na souboj v komponování. Ke srážce jejich symfonií v B dur má dojít 22. ledna 2005.

Kdyby si aspoň zvolili nějakou odlehčenější tóninu, C dur nebo G dur, ale oni hned do béčka! Baldýnský skutečně nechová k Růžičkové žádné city - s trochou ohleduplnosti mohl určit alespoň tragickou c moll. Pořádný zápas lze ale očekávat pochopitelně pouze v Es dur.

Jak na to oba borci půjdou? Pomejeho neodvážím odhadovat, Baldýnský by jistě dokázal někde na webu vyštrachat, jaké má B dur předznamenání, ale spíš přistoupí ke svým oblíbeným montážím. Na výběr toho ale v B dur moc není. Něco se dá vyškrabat od Beethovena (Čtvrtá) a Mozarta (Dvacátá čtvrtá), trochu se to řízne Prokofjevem a Schubertem (Páté), a do finále by to chtělo střelit trochu Schumannovy Jarní symfonie. Dvořákovu Druhou bych do toho už asi netahal, aby to nebylo přeplácané.

Se samotným soubojem bude také potíž. Je třeba podplatit nějaké orchestry, aby se partitur ujaly, a pak asi bude nejlépe posadit oba orchestry v ringu proti sobě a ať spustí. Body se budou udělovat za vyvedení protivníka z tempa či tóniny, nepříčetnost dirigenta či hráčů znamená knockout.

Jak vidno, takový zápas v symfoniích má mnohá rizika. Ale ze všeho nejvíc hrozí (pozor, hudební vtip!), že oba pánové omylem poskládají něco v B major.