Jsem na roztrhání

Na začátku roku jsem si říkal: Když jsem dokázal žít bez blogu tři týdny, vlastně už vůbec nemusím psát. Stejně nemám o čem, nechce se mi atd. A najednou se ukázalo, že zase nestíhám!

Vlastně píšu ilegálně. Ministerstvo výživy požadovalo splnění všeho možného do konce roku 2003, což jsem nesplnil, takže každou chvíli čekám, až mi to tu exekutoři všechno zabaví.

Na matfyzu se dějí kouzelné věci, na které by jistě bylo vhodné upozornit, ale do toho se pořád hlásí filozofická fakulta (UK) se svým legračním nařízením, které nic nenařizuje, a volbami, ve kterých nikdo nevolí, navíc mě kamarád přesvědčuje, abych mu napsal poutavý článek o Cernu do nějakého podivného katalogu UK, a slibuje za to nějakou svou pikantní fotočku s jednou prorektorkou...

Do toho halda osobních věcí, ještě jsem se ani nestačil zmínit o třetím dile Pána obručí (totiž Návratu princezny) a už se na mě valí další a další... Navíc jsem někde potratil dnešní otázku na gramec a nemůžu si na ni vzpomenout.

A když už konečně mám čas něco napsat, napíšu nějaký metablábol o tom, jak nemám čas psát. Prostě děs a hrůza, za chvíli se ze mě stane malý čtenář, který dokáže dvě třetiny svého příspěvku zaplácat omlouvou za to, že se opět nedostane k tématu, a proto se v nejbližších dnech můžeme těšit na další pokračování češtinářské telenovely. Jdu radši prozkoumat to auto.

1 komentář:

  1. Petře Olmere, proč se tolik vytahuješ? Všechno víš líp, než ostatní, viď? Proč si neceníš toho, že tě česká vysoká škola připravila na život? Já sama se chci na Karlovu Universitu hlásit. Myslím, že je to skvělá škola. Vystudoval jsi u Čechách a pracuješ v Německu. Jenom plácáš a ostatním se za to vysmíváš (tím myslím malého čtenáře, do kterého se navážíš).

    OdpovědětSmazat