Experimenty s následky a jak se z nich poučit

Hoří papír? Lije se voda do kyseliny? Jak působí elektrický proud na lidské tělo? A co z toho všeho plyne?

Již od mala jsem měl blízko k experimentální fyzice. V šesti letech jsem si položil zásadní otázku, zda hoří papír, a následně provedl experiment, který poměrně přesvědčivým způsobem ukázal, že papír hoří, a navíc že hoří i můj palec, že výsledkem popálení jsou ošklivé puchýře a že to docela i bolí. Jen shodou náhod se nepodařilo ověřit, zda hoří i koberec a záclony, či za jak dlouho chytne bytové jádro. Později někdo v paneláku naproti nám ukázal, že překvapivě rychle.

Školní experimenty byly nudné a nepratické. Například tvrzení, že lít vodu do kyseliny je blbost, jsme ověřovali tím, že jsme lili kyselinu do vody a nic nevybuchlo. Což podle mě ještě nic nedokazuje.

Sám jsem ve škole tajně provedl chemický experiment, který ověřoval, že není sůl jako sůl. Narozdíl od chloridu sodného vám po požití fosforečnanu sodného zdřevění jazyk a naskáčou na něm takové pupínky. Navíc vůbec není slaný, spíš hnusný.

Též některé experimenty s elektřinou jsou nezapomenutelné. Ověřovat jazykem, že plochá baterie není vybitá, to je pro malá děcka. Zapojit čtyři takové baterie za sebe a ověřit si tak 18 voltů, to už je docela nářez.

Všechny ty experimenty měly něco společného: Vždy mi to stačilo vyzkoušet jen jednou (no dobře, ty baterie byly výjimka). Poučil jsem se a nemám potřebu to znovu opakovat. Proto mi vrtá hlavou, jak je možné, že jsem se opět pustil do experimentu s e-obchodem Vltava, přestože už jsem se tolikrát napálil. Tentokrát mi už dva měsíce doručují balíček s vánočními dárky - a pořád nic. Už mi z toho začínají naskakovat pupínky na jazyku...