Už to běží, ale musím dál tupě resignovat. Snažím se být maniodepresivní. Komické básně s hrachem.

Po předchozích nepěkných zápisech hodlám tento vyvésti v barvách zářivých.

Zásadní věc, kvůli které pořizuji tento zápis až půl hodiny před půlnocí, jest tato: Aplikace, kterou již měsíc vytváříme, možná i déle, nestopuji čas, dnes konečně poprvé se rozeběhla, i když trochu trhaně, a Honza na tom nemá žádné zásluhy, přijde k již hotovému. Ctirad se pustil do díla a korunoval své úsilí úspěchem. Zítra bude ještě veselo, protože jsem zřejmě svou specifikací narušil Honzovi veškeré koncepty, uvidíme, uvidíme.

A dále, s Gogem již normálně komunikuji, žel zdá se být ve velmi obtížné situaci, v situaci vážnější než je má, vždyť má je spíše k smíchu (nebo k pláči?), utvrzuje mne to alespoň v té "tupé resignaci", jak jsem to včera napsal. Dobře mi tak.

A dále, Mirco se zjevil na síti, respektive já byl na síti tak dlouho, že jsme se potkali, sice mi nedává naději stran bisexuality, ale maniodepresivita prý ještě není ztracena. Budu-li na tom pracovat, již brzy se mohu dočkat vytoužených zážitků.

A dále, Josefa jsem dnes potkal, na chvíli se zdržel v kanceláři. Spojuje nás nutnost hudby, v tichu nejsem schopný programovat! Vyhrávali jsme tedy na celé patro, nebýt víkendu, nemohli bychom si to dovolit. To mi připomíná, že na oslavu hýbající se aplikace pustil jsem Tak tvrdošíjná dívko jsi z Prodané nevěsty (už jsem se naučil ty závěrečné osminky, je to vlastně velmi jednoduché, nejdřív se zpívá "o-" na dva takty a pak se jede v kontrapunktu až po "zvědět") a dovršil jsem den předehrou Straussova Netopýra.

A dále, začal jsem tento deník zveřejnovat na webu (teď musím dávat pozor, abych se při přepisování nezacyklil!), včetně básní, které tu (až jaksi mimoděk) vznikají. Poslední dnes ráno! Slíbil jsem Varvaře nějaké veselé básně, až později mi došlo, že když už, tak nepíšu veselé, ale komické - je nutno s tím něco dělat! Během příštího týdne si dávám za úkol napsat alespoň dvě veselé básně, plné života, slunce a energie. Jinak zakoupím hrách a budu na něm klečet, dokud se patřičně nevytrestám. Neplačte, sami jste si to zavinili!

Čeká mě pondělní ráno, tak končím.