Moc jsem toho nenaspal. Neustále mne dvě věci burcovaly: Jednak ten Ctiradův nápad, který skutečně zdá se velmi průlomovým, ale nebudu tu o něm moc psáti, protože jsou to záležitosti čistě metodické a formální, jednak že zase s B. se setkám, ještě před víkendem. Těším se a jsem velmi nedočkavý. Pohled jsem včera napsal, tak málo místa na něm bylo!
Dnes se má ozvat pjz, neboť nezvládá Lisp a je mu nutno z něj složit zkoušku. Je to člověk poměrně nabubřelý a jednoduchý, až hloupoučký. Setkal jsem se letmo i s jeho přáteli (spolužáky), a mají hodně společného. Především to jsou ještě děti.
Odeslal jsem pohledy, omylem jsem koupil housky (mám ještě včerejší!), mnoho vajec a mnoho chipsů v různých příchutích. Do konce švédského pobytu nehodlám již kupovat ani vejce, ani chipsy.
Snědl jsem najednou tři čtvrtě litru kokosového jogurtu a zapil to pul litrem mléka. Je mi špatně. Nemám už mléko ani kokosový jogurt.
Podařilo se mi zprovoznit překladač, využívám bisona v C a k tomu jsem napsal backend v PHP. Dokáže poměrně triviálně naplnit tabulku flow pro procesy mise - ještě ale nekončí SQL modulem, jen grafickým ztvárněním.
Poslal jsem do Bontonu mail, že chci znát ceny CE EMI GRC, odpověděli promptně - prázdným mailem. A tak stále nevím, zda se vyplatí je tu koupit nebo ne.
Hovořil jsem večer s Márou, probdělá noc, až to hezké nebylo - odcházel jsem z práce až dlouho po půlnoci. Ale stálo to za to.
Rozhovor s B. byl velmi dlouhý a velmi podnětný, ačkoli se dotýkal věcí velmi závažných. Naplno jsem vyslovil všechny své obavy - a tím je asi sám v sobě zahnal, ten pocit je možná více alibistický než osvobozující, nevím, ale zpětně si uvědomuji, že mám sílu to ustát, že to chci prožít a vznášet se v oblacích. Je to želvyčkovatý vztah, nejenom že mi ji B. v lečcem připomíná, ale též všemi ostatními okolnostmi i mým chováním vůči ní. A litoval jsem snad někdy dříve? Naopak, naopak, a to i v tragických chvílích nejtěžších.
Gogo je neštastný a já nemohu pomoci - divný a nepříjemný pocit a divná a nepřijemná situace, již v té jednoznačnosti konce, ke kterému to všechno směřovalo, vědomě, s jistotou všech zúčastněných. A přece, i když se člověk zaříkává a ujištuje se, každý den a každou hodinu se na to připravuje, je v té chvíli ve stejně těžké pozici, jako kdyby nic netušil a překvapen zkameněl v díle okamžiku.
Žádné komentáře:
Okomentovat