Můj pokoj. Cesta. Hledání. Technické problémy a co se dělo pak.

.

V pokoji "A" tohoto skromného příbytku byl mnou nalezen tento zápisník, jehož úvodní stránky švédsky psané sám rozluštiti nemohu. Pokoj tento jest prominentní, neb pouze jednolůžkový jest, obsahuje stůl se spoustou malých šuplíčků, a dále též lampu a zásuvku elektrickou, umožnující mi se na pokoji holiti a tudíž reprezentovat důstojně. Zásuvce chybí kolík uzemňovací, však má rychlovarná konvice nevyžaduje jej, neb je její zástrčka i zásuvkám tohoto druhu uzpůsobena. Mé doupě opiové tedy sloužiti bude i jako vařírna čaje.

Nyní mi nutno vypodobniti obtížnou cestu a zdlouhavou z Prahy ku Lundu. Po děsivém děsu, že autobus nestihnu, tohoto cíle dosaženo bylo včas, za cesty ještě pár telefonátů vyřízeno a na hranicích s Německem SMS odeslána. Pak odmlčel se mobil a do dnešního dne již nepromluvil více.

Jízda strastiplná byla přerušována příchody celníků, kteří roztodivných otázek měli, ba někteří i drogovou prohlídku za pomoci líté zvěře vykonávali. Však nedal jsem se a své myšlenky, jichž jako drogy pro sebe používám, jsem zatajil. Brzy ráno dnešní den opustil jsem autobus a vrhl se do haly nádraží v Malmo. Čekání na Ctirada, ach, jak příznačný název, protáhlo se do hodin odpoledních. Jak ukázalo se později, radostně jsme se míjeli a málem bychom se nesetkali, nebýt kolegy Kolese, který byl mnou vybrán jako tajemný prostředník. Zaslal jsem mu totiž z internetové kavárny zprávu, kterou on Ctiradovi předal, a že ta zpráva obsahovala místo přesné, kde se nalézám, radostné bylo shledání.

Dále nutno odbočit, že cestou autobusem též jsem psal, a to básně převážně charakteru ponurého, celkem šest kousků. Usuzuji z toho, že ve mne bylo niterné prázdno, jelikož obvykle nepíšu jsa niterně pln.

Zpět k thematu - další tragédie nastaly záhy, ICQ odmítá se rozběhnout a stále pláče, což převelice smutné jest, a co hůře, mé maily mizí krátce poté, co se zjeví, pravidelně jsou mazány a přetahovány (doufám) někam jinak, však nemohu takového místa nalézti. Instruoval jsem Prahu, at se pokusí něco zařídit, žel asi bude marno, mám ale nápad, jak tomu zabránit a hned poránu jej jsem hotov realizovati. Mobil stále odmítá zvonit, též Praha instruována, výsledek zatím neznámý, neb přijít mailem měl.

Toť pro dnešek vše, den bohatý to byl, však jednoznačně nedospalý, je krátce po osmé hodině večerní, i uchopím do svého náručí Ditu a strávím s ní večer kouzelný.

Zítra před osmou vstávám a od půl deváté pracuji pilně a svědomitě.

Ve chvilce osamění teď myslím na ty, kteří tuší, že na ně myslím, i na ty, kteří to netuší. Ale ne na všechny.