Jdu pěšky a šťourám do Písmáka. Den je pustý a počasí je divné. Těším se domů.

Vzbudil jsem se ještě před polednem a nakonec došel do práce pěšky. No, za moc to nestálo, až k večeru jsem se (s obtížemi) pořádně probral. Začal jsem štourat do Písmáka - konečně projekt, který (i když trochu pochybně) žije!

Jinak je ten den pustý, nic si nepamatuji (píši toto v pondělí), odešel jsem někdy po jedenácté po kratším hovoru s pharookem a těšil se do postele.

Počasí už začínalo být velmi divné, naposledy v pátek bylo hezky... kdoví, co se tu dá ještě očekávat. Stále nevím, kolik stojí ta cédečka - mám je koupit nebo nemám je koupit, toť dilema. Totálně promarněný den - aspoň že přišel k Márovi Kristián na návštěvu, ale zase nijak zvlášt k popukání to nebylo.

Už se těším domů. Mám pocit, že tři týdny tady jsou plně dostačující, potřebuji už zvolnit tempo nebo kompletně vysadit. Snad hned v sobotu mohl bych do kina...

Za pár dní už zase budou všichni na mě mluvit česky, za pár dní konečně uvidím ty, po kterých tu tak toužím. Oj!