Jsem velmi nezodpovědný, neboť místo toho, abych psal záznam (jako obvykle) večer, dostávám se k tomu až druhý den ráno. Důvody k tomu jsou objektivní i subjektivní. Prostě jsem nemohl! Bál jsem se, že uchopím-li tužku do ruky, zblázním se radostí a utopím se v pochybnostech, vyletím nad oblaka a spadnu z té výšky na kamení, sám nevěděl bych, co dřív, a proto raději jsem nepsal a snažil se být normální, tj. mlčet, když je vhodné mlčet.
A proto tedy zde řeknu, co je vhodné, a nevhodnosti nechám si pro sebe.
V práci začíná přituhovat. Ne pro mne, já svou práci odvádím v pořádku, ale Honza stále slibuje a neplní. Nakonec budu snad nucen dělat i jeho práci!
Na chvilku jsem byl (autem) ve městě, jenom jsme šli se Ctiradem koupit další knihy. Po Professional PHP Programming teď už máme i Professional JavaScript a Professional XML, pak též něco o UML. Kdybych to všechno přečetl, byl bych zřejmě nejchytřejší na světě a ihned bych zaujal místo ředitele zeměkoule. Jenomže nemám čas to řádně studovat, a tak se nestanu ředitelem dříve než tak za 10 let, se svým sklonem k pesimismu to určitě přeháním, bude to asi tak za osm let. Ale dříve ne - nejdřív povinnosti, potom zábava.
Přestože píšu lehkým perem, těžko se mi vybavují včerejší události v tak rozumném sledu, aby je bylo možno popsat. Už mi do toho všeho lezou i události dnešního rána (už je deset hodin dopoledne), takže toho asi nechám. Navíc tu pořád někdo chodí.
Zase chvilka klidu. Včera konečně měl jsem k obědu teplé jídlo, po dvou dnech, kdy jsem soustavně zapomínal polévky na pokoji a jedl až večer, je to příjemné zpestření.
Psal jsem zase básně, též je dávám na web, a snažím se je věnovat všem možným dívkám, které proplouvaly a proplouvají mým životem, ať už v dobrém či zlém, ať už zblízka či zdaleka, ať jsou si toho vědomy nebo nejsou... Jednou se všechny proti mne spiknou a zahynu děsivou smrtí, dívčí válka hadr. Někdy jsem málo konkrétní, a kdybych jednu báseň věnoval jiné, nikomu to nebude připadat zvláštní. Buď měl Mozart se svou operou pravdu, nebo prostě špatně píšu.
Ale některé ty básně dopadnou přesně, jak facka doprostřed tváře, a i ten pocit zůstává. Opravdu se mi některé líbí - sám jsem zvědav, jak dlouho mi to vydrží a kdy je sám začnu trhat na cucky, jako už tolikrát.
Pro dnešek (tedy včerejšek) už dosti, ozvu se zase večer (snad!), a o dni dnešním porozprávím. Sakra, ani dobrou noc si teď popřát nemohu, ale pravda je, že byla nezvykle klidná, navíc jsem si vyžádal druhou deku, takže i nezvykle teplá. Nejde mi na rozum, jak tu Švédové mohou jezdit na kolech téměř nahatí (přeháním), když já chodím s šálou a čepicí až na uši (nepřeháním).
Žádné komentáře:
Okomentovat