Práce, Dita a zase práce. Honza nepracuje a já mystifikuji. Poprvé o Ludwigových testech.

Zdá se mi, že chodím z práce stále později a později! Budu to muset začít pečlivěji sledovat.

Jóga mě zatím nijak zvlášt nezaujala, za to Dita Saxová ano, původně plánovanou kapitolku denně již dnes poruším, protože ráno jsem si už jednu kapitolu přečetl, a dneska se mi nechce moc dělat, takže alespoň dvě nebo tři zvládnu, než zase půjdu spát.

Koukal jsem též ráno na diplomku, budu s tím muset pohnout, však - až dočtu Ditu - nebudu mít do dělat, a ohledně diplomky je toho na čtení (a nejen na čtení) přiměřeně dost.

Ctirad mi donesl radio, naladěná stanice se nijak zvlášt neslučuje s mým hudebním vkusem, a tak už to asi nevydržím a půjdu naladit něco rozumnějšího.

Nic tam není, jaká bída! Našel jsem alespon Paula McCartneyho, jak slabá útěcha! Brzy to vypnu, ke čtení se to nehodí.

S prací postupuji, ale je mi kladena spousta nástrah, snad je zdárně překonám. Zítra bych rád, aby už něco fungovalo a v pátek uzavřít větší kapitolku - žel Honza je s prací pozadu, takže těžko říct, co očekávat, měl by se zjevit v Praze až v pondělí. Zítra se též mám (konečně!) setkat s Kasperem, který pro mou práci připravuje marketingové zázemí.

Jsem si vědom toho, že na mě leží celá tíha MTS, protože Honza moc neprogramuje; nepodaří-li se mi to šikovně dokončit do května, nebude další vývoj, protože nebudou peníze. Zodpovědnost veliká, však tíha světa to není.

Úspěšně pokračuji v zábavné mystifikaci některých osob, kde to vlastně jsem. Původní informace, že jsem ve Švédsku na dovolené, popírám a dokazuji tím, že stále jsem u počítače, a tak stále potvrzuji a vyvracím až do totálního zmatení.

Pár milých mailů jsem dneska dostal, slunce zářilo na mou duši, až bych málem vyrazil do zdejší přírody - je nedaleko, ale nevyznám se tu zatím příliš, a navíc počasí není z nejlepších, i když možná je to to nejlepší, co tu mohu očekávati. Neorientuji se v tom příliš.

Ludwigovy testy ještě nemám, ale v novém prostředí se mu daří dobře a je spokojen. Myslívám na něj, zda-li i on tak činí? Jistě ano a radostné to bude vítání.

ISIC karta a pojištění už je na cestě sem, zvědav jsem, kdy dorazí, jsem z toho lehce nesvůj, kdybych se zabil, nikdo po mně ani nevzdechne, a dále, není zdaleka jisté, zda na tu podivnou adresu ideonskou bez jediného čísla budou brát poštáci zřetel, nu doufejme, doufejme.

Jdu tedy už do postýlky, slibované maily ohledně školy plánuji poslat asi zítra. A do města chci, dnes jsem byl jen nakoupit (též peníze jsem dostal, abych tu nějak přežil). O víkendu bude více klidu, ale bude též více smutno, v tom proužkatě vytapetovaném malém pokojíčku pro panenky - ale jsem ve Švédsku, ne v Norsku, tedy dosti Ibsena a vzhůru na kutě.

Žádné komentáře:

Okomentovat