Deset nejlepších knížek

Po zhnusení výsledky ankety Moje kniha - Hledáme neoblíbenější knihu obyvatel ČR, jsem tu já se svým daleko lepším žebříčkem.

Rozhodl jsem se sestavit vlastní žebříček těch "nej" knih. Ne že bych snad neměl co na práci, ba naopak - právě proto, že toho mám na práci spoustu a samé nepříjemné úkoly, které je nutné za každou cenu oddalovat, pustil jsem se do vytváření tohoto žebříčku.

Na první pohled je to počin docela bláhový, ale jisté odůvodnění přeci jen má. Moc by mě totiž zajímalo, jestli se tento Top10, který jsem vytvořil večer 5. října 2004, bude nějak lišit od žebříčku, který (snad) sestavím v roce 2014. Že se lišit bude, v to doufám, jinak bych deset let četl nadarmo, ale jak se bude lišit?

Překvapilo mě, jak jednoduché bylo těch deset nejlepších knížek vybrat. Stanovil jsem si totiž přísná pravidla, která každá kniha nárokující si některou z prvních deseti pozic musela splňovat. Tímto velmi hustým sítem prošlo nakonec třináct titulů, ze kterých jsem pak bez uzardění smazal dva a s trochou lítosti i třetí přebývající.

Měl jsem tedy deset nejlepších knížek, leč vzájemně ještě neuspořádaných. Ani tady ale nenastal zádrhel, snad kromě jednoho případu. Ale šlo pouze o spor mezi objektivitou a subjektivitou, kdy mi rozum napovídal uspořádat knihy jinak. Objektivita tedy byla vzápětí vypráskána ze dveří, tento žebříček jest záležitostí čistě subjektivní.

Zvolená kritéria byla, jak už jsem zmínil, velmi přísná, a mnoho knih, ke kterým mám určitou specifickou vazbu (říkejme, ve značně nepřesné zkratce, že je mám rád) tato kritéria nesplnila. Mé přejícné já je oplakalo, mé přísné já švihalo bičem.

Hledal jsem knihy, ke kterým mám úctu. Které mě ovlivnily, změnily můj náhled na svět. Knihy, o kterých jsem přemýšlel, ke kterým jsem se vracel.

Kromě kuchařek, ke kterým se vracím opravdu často, nemluvě o jejich vlivu na mé stravovací návyky, jsem byl ochoten akceptovat snad téměř vše. I odbornou literaturu, i poezii, i divadelní hry.

Do první desítky se nedostali Tři mušketýři ani Hrabě Monte Christo. Přestože je mám rád, ještě dnes je jsem ochoten znovu a znovu číst, přestože ve mně vybudovali jakési těžko zachytitelné morální povědomí, nakonec se mi to zdálo málo. Knihy šly přes palubu, promiňte, Alexandře, můj Jaroslave Foglare.

Do první desítky se nedostala kniha, na kterou by mnozí, kdo mě znají, sázeli. Hugovi Bídníci, přes veškerou svou humanitu, neustáli zkoušku opakovaného čtení. Ostatně, já už stejně na humanitu nevěřím. Mimochodem, pokud se potřebujete nějakých Bídníků, nejlépe v cizím jazyce, zbavit, dejte mi vědět, sbírám! Česká vydání pouze zachovalá, ilustrovaná či nějak kuriózní.

Častokrát zmiňovaný Saturnin - v první desítce není. Je to pouze vtipné a po pátém prolistování už ani to ne. Ostatně, žádná vyloženě humoristická knížka neuspěla. Jsem zřejmě povahy melancholické.

Chybí tam Orwell, Wilde, Stendal. Napsali knížky, ke kterým se bojím vracet, protože z nich mám v hlavě hutný, přesný dojem, který by mohl být narušen. Přesností nemyslím správnost, ten dojem je špatný v tom smyslu, že ona knížka je o něčem jiném, akcentuje něco jiného, vypráví jiný příběh. Ale já cítím, že ten svůj dojem potřebuju. Takže - opět - promiňte: 1984, Obraz Doriana Graye, Lucien Leuwen.

Chybí tam knížky, před kterými se klaním, ale zatím je znám příliš krátce, než abych byl schopen je zařadit do kontextu. Nebo jsem je četl jen jednou a už jsem si nenašel čas se k nim vrátit. Něžná je noc, Pěna dní, Markéta Lazarová, Želary, Zbraně pro Erató, Pátý syn.

Chybí tam knížky, na které jsem si ve své prachsprosté zapomnětlivosti nevzpomněl, a až na ně narazím, budu se chytat za hlavu.

A konečně tam chybí knížky, kteér jsem ještě nečetl. V aktuálním pořadníku je jich asi třicet. trpělivě čekají na svou šanci.

Jak vidno, jsou tu přinejmenším tři důvody, proč by ten žebříček mohl za deset let vypadat jinak. Čtvrtým důvodem by mohlo být, že čtyři knížky z těch deseti jsem četl v posledním roce.

Dvě ze třinácti, ty, které byly vyřazeny, byly Borovičkovy Procesy, které vzrušily svět a Kouroumův Alláh není povinen. Odnesly to zejména kvůli tomu, že oceňuji vlastně pouze fakta, která jsem se dozvěděl, nikoli literární dílo. Jedenáctkou byla Lambertova Dlouhá bílá noc. Tady se nedá říct víc, než že měla prostě smůlu, asi tak velkou, jako měla o chvíli dřív štěstí, že porazila jiné dvě válečné knížky: Veterány a Johnny si vzal pušku.

O čem přesně ten žebříček vypovídá, nevím. Ale o něčem ano. Pět knížek je českých. O šesti jsem se učil ve škole. Dvě knížky od jednoho autora. Odborná knížka na prvním místě (kniha na pustý ostrov!). Werther obklíčen poezií. Nevím, možná bych měl jít na psychoanalýzu.


10 nejlepších knížek

 1. B. Balcar, P. Štěpánek: Teorie množin
 2. V. Nabokov: Lolita
 3. K. Šiktanc: Český orloj
 4. J. W. Goethe: Utrpení mladého Werthera
 5. V. Holan: Bolest
 6. J. W. Goethe: Faust
 7. M. Kundera: Nesmrtelnost
 8. L. Fuks: Myši Natálie Mooshabrové
 9. A. Lustig: Dita Saxová
10. J. D. Salinger: Kdo chytá v žitě

No a vy? Můžete mě utopit v důkazech toho, že lineární uspořádání prostě nelze sestrojit, že je potřeba vzít v potaz tolik různých, navzájem nesrovnatelných faktorů... Fajn, nic proti. Ale taky se můžete pokusit poctivě sestavit svůj žebříček. A možná se o sobě i něco dozvědět.

Ne že by snad bylo důležité, co v žebříčku je. Spíš jde o to, co v něm není a proč.

 

18 komentářů:

  1. fíha, tak teď jsem se nad sebou zamyslela ;) z tvýho seznamu jsem četla jen toho Salingera a abych řekla pravdu, tak Kdo chytá v žitě bych mezi své oblíbence nezařadila (asi proto, že jsem to četla už starší a v hodně starém překladu).

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem naopak velkej příznivec humoristický literatury, takže bych do první desítky rozhodně dal minimálně Švejka. Myslim si, že se v takovejchle žebříčkách málo objevuje Boris Vian - to je u mně génius - Pěna dní je možná moje absolutně nejoblíbenější knížka.Jinak jsi mě potěšil s tou Nesmrtelností - taky hóódně velká husťárna. :) Naproti tomu Lolitu dvakrát nemusim

    OdpovědětVymazat
  3. Kdo chytá v žitě je kultovní knížka protože proč? Kdo ví, má velké plus!

    OdpovědětVymazat
  4. protože kvůli ní Chapman zabil Lennona? Neee, to asi nebude ono. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Přinutil jsi mě hledat a pátrat a taky jsaem našla tohle: V následném textu Tobby Litt na redakční otázku odpovídá: Ano, kultovní knihy v sobě nesou nebezpečí. Jejich obsah přechází do reálného života. Byla to posedlost knihou Kdo chytá v žitě, se kterou žil Marek Chapman, když vraždil Johna Lennona.

    OdpovědětVymazat
  6. No jo, máte oba dva velké plus!

    OdpovědětVymazat
  7. jééééééé, teď jsem celá o plus šťastnější ;) btw, do svýho top ten bych asi dala Mistra a Markétku, Mrtvou a živou a pak se mi nic nevybavuje ;)Pěna dní mě na pár dní rozhodila ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Český orloj bych jistě měl v top tenu. První by byly asi Klaunovy názory od Bölla.

    OdpovědětVymazat
  9. Mrtvou a živou leju vodu do vín... Mistr i Markétka museli ustoupit před Faustem a Pěna dní ještě nedozrála. Ale plus si schovej, až nastane čas, výhodně jej zúročíš...

    OdpovědětVymazat
  10. Fuj, já to omylem četl jako "Klausovy názory"! To bych se musel zamračit!

    OdpovědětVymazat
  11. sigmund by měl radost

    OdpovědětVymazat
  12. No jéje, hned jsem mu to faxoval.

    OdpovědětVymazat
  13. Á kulturní tipy... Taky se nad sebou musím zamyslet, z toho seznamu jsem četla jenom jednu knížku (a asi bych ji zařadila do své top deset). Ten Fuks je čitelný? (asi budu muset přehodnotit svůj vztah k povinné četbě)

    OdpovědětVymazat
  14. Kromě prvního místa máme všechy uvedené autory v okruzích maturitě. Tak to tedy rozhodně teď v top tenu nemám. A kromě toho Salingera jsem ani žádnou z nich nezkoušela číst. Naše učitelka říká, že kvalitní literatura se pozná podle toho, že ji nejde zfilmovat. Ale to se o Pánu prstenů říkalo taky.

    OdpovědětVymazat
  15. Hanko, učitelce nevěř, podle tohoto jejího kritéria vypadají její stupně vítězů asi takto: 3. Jízdní řád, 2. Obchodní zákoník, 1. Nástěnný kalendář

    OdpovědětVymazat
  16. tak jsem ti uvažoval, proč bych tam neměl ty, co tam máš ty... ale po pravdě řečeno, nepřišel jsem na nic moc rozumného. a druhý problém je, že je podle mě hloupé psát seznam knih. já teda spíš seznam autorů, poněvadž už některé knihy nejsem schopen vnímat jinak než v kontextu jiných - a tak ačkoliv 1984 už bych nedal do pomyslného top ten knižního, Orwell by tam byl i za všechnu svou non-fiction, názory, životní zkušenosti a podivný mix bláznovství, idealismu a konzervativního angličanství...

    OdpovědětVymazat
  17. já bych taky dělala spíš žebříček autorů - první tři místa mam úplně jasný: 1. Tom Robbins 2. John Steinbeck 3. Irvine Welshdál už bych musela přemýšlet

    OdpovědětVymazat
  18. Díky za fax a chválím to sympatické první místo.

    OdpovědětVymazat