Sláva! Nazdar! Výletu!

Napadl sníh a je tu krásně. Ta čistá, jasně modrá obloha, ty zasněžené vrcholky hor. To byla nějaká písnička, ne? Až na vrcholky hor, zpíval někdo, a do toho šly vokály na-vr-chol-ky-hor...

O deset dní později než loni. A vůbec je letos nějak tepleji a líp, mlhy nejsou - ale možná ještě přijdou. Protože přece líp už bylo, to se ví, ne?

A já tedy vyrážím do Brna. Přes Prahu. Ne, netěšte se, zřejmě se nepotkáme, mám příliš málo času. Ale pokud na mě snad někde v centru hlavního města narazíte, stačí zřetelně zvolat heslo a já sáhnu do batůžku a podaruju vás svou loňskou knihou.

Zdá-li se vám to málo, kontaktujte mrtvého jazzmana aka křepelčího muže.

Heslo: Tady leží mrtvý dítě!