Ježíš Kristus byl černoška

Vyslechněte příběh, jak jej za drobnou odměnu vypráví bratr Jidáš Iškariotský.


Jistě to byl Kristián, kdo přišel s nápadem inscenovat muzikál Jesus Christ Superstar, ale jak jsme dospěli k tomu, že to bude zrovna Angelika a Jesus Christ Superstar, to už si nepamatuji.

Rozhodnutí ale bylo jasné: Náš muzikál skončí šťastně (totiž svatbou) a Ježíše bude hrát žena.

Stoupli jsme si tedy v době oběda na vyvýšené místo v menze a jali se bezostyšně hledět zkušeným okem producentským na obědvající dívky.

Řeknu vám, byla to bída. Jak už to tak na matfyzu bývá. Až konečně upoutala naši pozornost krásná a důstojná černoška Nkechi. Jak se později ukázalo, studentka lékařské fakulty.

Trochu nerozvážně přijala roli Ježíše a když jsme za ní po pár týdnech přišli s kopií scénáře, strašně se divila, že jsme to mysleli vážně.

Menza se stala pro muzikál osudnou, neboť právě tam se nakonec celý muzikál odehrával. Pilátův palác byl umístěn do kinosálu, poslední večeře byla v rohovém sálu atd. A když Nkechi vyhnala zlé duchy z chrámu (mááááj templ šud bí...) a usedla znaveně na židli, aby zazpívala, že jí ty tři léta připadají jako třicet roků, opravdu vypadala jako stará, osudu odevzdaná černoška, jejíž dny už jsou sečteny.

Tolik tedy Jidášovy vzpomínky. Na závěr připomeňme slova z tehdejšího programu:

Slavná severská sága o krásné Angelice byla již téměř celá zfilmována francouzskými tvůrci. Vynechána byla pouze závěrečná část, která svou ponurostí nezapadala do konceptu "žabožroutí" Angeliky. V této části se totiž Angelika vzepře mocnému králi a ten, zabývaje se se svých volných chvílích okultismem a fetišismem, zaklíná Angeliku do tajemné fanatické postavy, která musí tak dlouho bloudit dějinami, dokud ji někdo neodsoudí k smrti. Tím by kletba byla zrušena.

Postava Geoffreye de Peyrac se nám tou dobou ztrácí v mlze a není jasné, zda se ještě někdy muž s jizvou objeví po boku Angeliky. Naposledy byl spatřen na břehu moře nedaleko Kodaně, kde rozmlouval s malou mořskou vílou. Ovšem je to jen pověst.

Osudy Ježíše Krista se na první pohled zdají být vzdálené od chladného severu. Ježíš, ve své podstatě psychicky nevyrovnaný a duševně narušený, se s Angelikou nikdy nepotkává, přesto k ní chová sice platonický, ale zato tajný, vášnivý, neopětovaný a nenaplněný vnitřní citový vztah, který snad nejlépe vystihuje pojem souznění duší.

Ačkoli se jejich setkání zdá nedvratitelné, závěrečný scéna činí přítrž všem diskusím. Zhmotnění Angeliky před očima všech diváků patří mezi největší divadelní iluzionistické triky tohoto století. Tento trik je též někdy nazýván trikem melounu a biče.

Provedení muzikálu v prostorách menzy přináši zcela neobvyklé možnosti pro práci s diváky. Hlediště neexistuje a diváci tvoří dav prolínající se scénami a scenériemi. Vtáhnutí do děje je navíc umožněno nezvykle velkými prostory, ve kterých se odvíjí nit známého příběhu.

Muzikál Angelika a Jesus Christ Superstar otevírá neotřelé pohledy a ukazuje nové, dosud netušené souvislosti mezi oběma příběhy. Spojením postav, jejichž životní osudy jsou natolik silné, že vydají na desítky hodin filmových pásů, do jednoho muzikálu vznikl projekt, jehož kvalita překonává i taková díla, jako legendárního Mrazíka, poetickou Noc na Karlštejně nebo populární Vstávej, Vladimíre Iljiči, je ráno.