Těšil jsem se, jak tento měsíc černošských příspěvek zakončím vesele, ba i trochu pikantně. Ale není mi přáno.
Dnes ráno zemřela Larisa Reisnerová.
Za okny řádil mohutný podzim. Mlha ustoupila, na horách roztál sníh, v jednom okamžiku listí zazářilo a kleslo, a bylo pěkně a smutno.
Pustil jsem si Elgarův houslový koncert a koukal na ten smutek z okna. Snad bych tam mohl stát věky.
Co bude dál? Kdo teď přijde?
Změnit banku?
Protože mě síří?
Mít v té chvíli brýle, zamlžila by se mi skla. Za co všechno si ČSOB je schopna účtovat poplatky, to už mi zůstává rozum stát.
Vybereš peníze - poplatek. Vložíš peníze - poplatek. Nehejbneš s nima - poplatek. A do toh se chlubí tou svou úrokovou mírou v promilích.
Milá banko, kdyby se mi občas opravdu nehodila platební karta (poplatek), poslal bych tě (poplatek) do věčných lovišť. Kolega M. by to tam s tebou snad nějak skoulel.
Mít v té chvíli brýle, zamlžila by se mi skla. Za co všechno si ČSOB je schopna účtovat poplatky, to už mi zůstává rozum stát.
Vybereš peníze - poplatek. Vložíš peníze - poplatek. Nehejbneš s nima - poplatek. A do toh se chlubí tou svou úrokovou mírou v promilích.
Milá banko, kdyby se mi občas opravdu nehodila platební karta (poplatek), poslal bych tě (poplatek) do věčných lovišť. Kolega M. by to tam s tebou snad nějak skoulel.
Stanu se dědečkem!
Nebo babičkou, jestli to bude holka.
S příbuzenskými vztahy je to komplikované. Rodiče, děti a sourozence ještě dokážu popsat, ba i denotovat poměrně přesně. Ale běda, když se sestře otce nevlastního bratra narodí dítě!
A neustále jsou mi nějaké ty vztahy podsouvány. Aniž bych se o to nějak zasloužil, už jsem syn, bratr, bratranec, synovec, švagr a možná i tchán, co já vím?
Včera večer mi má sestra oznámila, že Rex už nevyhovuje všem intelektuálním nárokům, které na něj klade, a proto od pondělka nastupuje na předmatečnou dovolenou. To je taková ta dovolená, během níž se chystáte na to, že se stanete matkou. Tak jsem se začal těšit, že se stanu dědečkem, ale ouha, to už je prý zabrané!
Maximálně prý strýček na mě zbyde. Asi budu muset koupit nějaké bonbony.
A protože to bude kluk, konečně mám důvod koupit si to autíčko s radiovým ovládáním, po kterém už tak dlouho toužím. Musím si ho užít, než mi ho ten dotyčný Maxmilián rozdupe.
No jo, jsem z toho úplně rozrušený. Ale možná jsem rozrušený jen z toho, že mi uletělo letadlo. Dnešní rada zní: Na letiště se dostavte hodinu před odletem. Hodinu před příletem už je totiž pozdě.
S příbuzenskými vztahy je to komplikované. Rodiče, děti a sourozence ještě dokážu popsat, ba i denotovat poměrně přesně. Ale běda, když se sestře otce nevlastního bratra narodí dítě!
A neustále jsou mi nějaké ty vztahy podsouvány. Aniž bych se o to nějak zasloužil, už jsem syn, bratr, bratranec, synovec, švagr a možná i tchán, co já vím?
Včera večer mi má sestra oznámila, že Rex už nevyhovuje všem intelektuálním nárokům, které na něj klade, a proto od pondělka nastupuje na předmatečnou dovolenou. To je taková ta dovolená, během níž se chystáte na to, že se stanete matkou. Tak jsem se začal těšit, že se stanu dědečkem, ale ouha, to už je prý zabrané!
Maximálně prý strýček na mě zbyde. Asi budu muset koupit nějaké bonbony.
A protože to bude kluk, konečně mám důvod koupit si to autíčko s radiovým ovládáním, po kterém už tak dlouho toužím. Musím si ho užít, než mi ho ten dotyčný Maxmilián rozdupe.
No jo, jsem z toho úplně rozrušený. Ale možná jsem rozrušený jen z toho, že mi uletělo letadlo. Dnešní rada zní: Na letiště se dostavte hodinu před odletem. Hodinu před příletem už je totiž pozdě.
Z připravované básně
Jsou věci, které je potřeba šířit. Jedná se zejména o různá evangelia, urban legends a hlubokomyslné chujoviny.
Dopracoval jsem se k názoru - a byla to práce nelehká -, že by každý měl mít svou připravovanou báseň. Z hlediska mravní čistoty je to dokonce ještě důležitější, než mít svou poslední vůli.
Takhle se to dělá na Krivolaké prti. A já vyzývám všechny, kteří svůj život nechtějí jenom krájet, aby si připravili báseň.
Na Mikuláše se bude hodit.
Dopracoval jsem se k názoru - a byla to práce nelehká -, že by každý měl mít svou připravovanou báseň. Z hlediska mravní čistoty je to dokonce ještě důležitější, než mít svou poslední vůli.
krivolaká prť je ku šťastiu
ku nešťastiu taktiež
veľmo krivolaká
z plánovanej básne Violy Vyholenej
Takhle se to dělá na Krivolaké prti. A já vyzývám všechny, kteří svůj život nechtějí jenom krájet, aby si připravili báseň.
Na Mikuláše se bude hodit.
já večeřel včera jen chléb a víno
a cítil jsem se jak mesiáš
z připravované básně Petra Olmera
Zase trochu té matematiky
Tentokrát to bude fakt jednoduché...
Když jsem po vás minule chtěl vědět, jak se Rusko odrazilo v naší kultuře, neodpověděl vůbec nikdo! A to jsem nabízel pohled z Neapole...
Dnešní úloha pro bystré hlavičky a echt mozečky je tak prostá, že ani nevím, jestli mohu udělit nějakou cenu. Uvidíme.
Tak tedy, doplňte: 96, 32, 14, ?
Když jsem po vás minule chtěl vědět, jak se Rusko odrazilo v naší kultuře, neodpověděl vůbec nikdo! A to jsem nabízel pohled z Neapole...
Dnešní úloha pro bystré hlavičky a echt mozečky je tak prostá, že ani nevím, jestli mohu udělit nějakou cenu. Uvidíme.
Tak tedy, doplňte: 96, 32, 14, ?
Sláva! Nazdar! Výletu!
Napadl sníh a je tu krásně. Ta čistá, jasně modrá obloha, ty zasněžené vrcholky hor. To byla nějaká písnička, ne? Až na vrcholky hor, zpíval někdo, a do toho šly vokály na-vr-chol-ky-hor...
O deset dní později než loni. A vůbec je letos nějak tepleji a líp, mlhy nejsou - ale možná ještě přijdou. Protože přece líp už bylo, to se ví, ne?
A já tedy vyrážím do Brna. Přes Prahu. Ne, netěšte se, zřejmě se nepotkáme, mám příliš málo času. Ale pokud na mě snad někde v centru hlavního města narazíte, stačí zřetelně zvolat heslo a já sáhnu do batůžku a podaruju vás svou loňskou knihou.
Zdá-li se vám to málo, kontaktujte mrtvého jazzmana aka křepelčího muže.
Heslo: Tady leží mrtvý dítě!
O deset dní později než loni. A vůbec je letos nějak tepleji a líp, mlhy nejsou - ale možná ještě přijdou. Protože přece líp už bylo, to se ví, ne?
A já tedy vyrážím do Brna. Přes Prahu. Ne, netěšte se, zřejmě se nepotkáme, mám příliš málo času. Ale pokud na mě snad někde v centru hlavního města narazíte, stačí zřetelně zvolat heslo a já sáhnu do batůžku a podaruju vás svou loňskou knihou.
Zdá-li se vám to málo, kontaktujte mrtvého jazzmana aka křepelčího muže.
Heslo: Tady leží mrtvý dítě!
Psycho po půl roce
Po šesti měsících opět začal blogokolovat jungovský psychotest.
Za půl roku jsem se nezměnil. Introverze, intuice, myšlení, usuzování, v tom jsem silný. Chybí mi fílin', ale protože mi chybí, nevadí mi to.
Temné stránky mé osobnosti
Smyslové vjemy jsou u něj často velmi omezené a úzké, jeho názory takřka nevyvratitelné. Nerad si uvědomuje opozici, s níž se může otevřeně setkat, není
ochoten si připustit, že jeho myšlenky mohou být nedokonalé. Má sklony ignorovat pocity a názory jiných, a to jak těch, kteří by
jej mohli podpořit, tak i těch, kteří mají kritické výhrady. Vyniká v zobecňování, klasifikování, nacházení vhodných příměrů a
příkladů, a dokáže demonstrovat cokoli, o čem chce své okolí
přesvědčit. Nepokládá většinou za nutné sdělovat východiska, ze
kterých jeho závěry a soudy vycházejí.
Jeho emocionální stavy nebývají v jeho chování patrné. Dokáže být
chladný, rezervovaný, odtažitý a nepřístupný. Ve společnosti a
mezilidském styku se může chovat povýšeně až nezdvořile, ignoruje
drobné rituály, například stisk ruky, které jsou zavedené proto, aby se
druzí cítili v pohodě. Nezájem ze strany okolí nebo kritika ho nevyvádí z rovnováhy, protože
věci, které dělá, dělá proto, že je o nich vnitřně přesvědčen.
Na
první místo staví myšlení, pomocí něhož se vztahuje k ostatním lidem
a ke světu. Pokud se však jeho ego zvrtne do své temnější podoby, stává se z
něj exhibicionista, se znaky narcisismu, zaujetím pro sebe samého,
hrající si na vyvoleného a jedině povolaného.
Kritika jej zatvrzuje.
Tak co, ještě se se mnou chcete kamarádit? Nebo byste raději někoho jiného?
Světlé stránky mé osobnosti
Dokáže být pronikavým inovátorem, zejména na poli myšlenek a nápadů,
dovede se úžasně soustředit. Nejvíce ho potěší, když vidí své
představy uskutečněné v praxi, jako vítězství ducha nad hmotou. Jeho
vůle dokáže přenášet hory, nemožné se od možného liší jen tím, že trvá
déle. Nezná slovo nejde nebo nelze.
Jeho sebedůvěra pramení z bohatých vnitřních zdrojů introvertní
intuice a inspirace. Soustředí se na možnosti, uvažuje a myslí ve
formách čisté logiky a obvykle se velmi snadno rozhoduje. Mívá neobyčejný smysl pro to, věci dotahovat, a být schopen předvídat
i dlouhodobé důsledky nynějších činů. Pokud je přesvědčen, že jsou
správné a přínosné, dokáže je uvádět v život, a je-li třeba, i bez
ohledu na oběti, čas a energii.
Objevuje se v zaměstnáních, kde se teoretické modely proměňují na
skutečnost, je skvělý ve vědeckém výzkumu, v politice a také na
vysokých manažerských pozicích. Jako kolega, partner i nadřízený si potrpí na harmonii a pořádek.
Pokud si někoho oblíbí, dokáže být velmi oddaný a pozorný, bývá velmi tolerantní a nešetří podporou.
No tak ještě přemýšlejte. Ale pozor, je nás takových málo, jen 1% populace. Je to potěšující, vědět, že v tuto chvíli běhá po světě 64 milionů na vlas stejných lidí jako jsem já.
Tady je ten test.
Za půl roku jsem se nezměnil. Introverze, intuice, myšlení, usuzování, v tom jsem silný. Chybí mi fílin', ale protože mi chybí, nevadí mi to.
Temné stránky mé osobnosti
Smyslové vjemy jsou u něj často velmi omezené a úzké, jeho názory takřka nevyvratitelné. Nerad si uvědomuje opozici, s níž se může otevřeně setkat, není
ochoten si připustit, že jeho myšlenky mohou být nedokonalé. Má sklony ignorovat pocity a názory jiných, a to jak těch, kteří by
jej mohli podpořit, tak i těch, kteří mají kritické výhrady. Vyniká v zobecňování, klasifikování, nacházení vhodných příměrů a
příkladů, a dokáže demonstrovat cokoli, o čem chce své okolí
přesvědčit. Nepokládá většinou za nutné sdělovat východiska, ze
kterých jeho závěry a soudy vycházejí.
Jeho emocionální stavy nebývají v jeho chování patrné. Dokáže být
chladný, rezervovaný, odtažitý a nepřístupný. Ve společnosti a
mezilidském styku se může chovat povýšeně až nezdvořile, ignoruje
drobné rituály, například stisk ruky, které jsou zavedené proto, aby se
druzí cítili v pohodě. Nezájem ze strany okolí nebo kritika ho nevyvádí z rovnováhy, protože
věci, které dělá, dělá proto, že je o nich vnitřně přesvědčen.
Na
první místo staví myšlení, pomocí něhož se vztahuje k ostatním lidem
a ke světu. Pokud se však jeho ego zvrtne do své temnější podoby, stává se z
něj exhibicionista, se znaky narcisismu, zaujetím pro sebe samého,
hrající si na vyvoleného a jedině povolaného.
Kritika jej zatvrzuje.
Tak co, ještě se se mnou chcete kamarádit? Nebo byste raději někoho jiného?
Světlé stránky mé osobnosti
Dokáže být pronikavým inovátorem, zejména na poli myšlenek a nápadů,
dovede se úžasně soustředit. Nejvíce ho potěší, když vidí své
představy uskutečněné v praxi, jako vítězství ducha nad hmotou. Jeho
vůle dokáže přenášet hory, nemožné se od možného liší jen tím, že trvá
déle. Nezná slovo nejde nebo nelze.
Jeho sebedůvěra pramení z bohatých vnitřních zdrojů introvertní
intuice a inspirace. Soustředí se na možnosti, uvažuje a myslí ve
formách čisté logiky a obvykle se velmi snadno rozhoduje. Mívá neobyčejný smysl pro to, věci dotahovat, a být schopen předvídat
i dlouhodobé důsledky nynějších činů. Pokud je přesvědčen, že jsou
správné a přínosné, dokáže je uvádět v život, a je-li třeba, i bez
ohledu na oběti, čas a energii.
Objevuje se v zaměstnáních, kde se teoretické modely proměňují na
skutečnost, je skvělý ve vědeckém výzkumu, v politice a také na
vysokých manažerských pozicích. Jako kolega, partner i nadřízený si potrpí na harmonii a pořádek.
Pokud si někoho oblíbí, dokáže být velmi oddaný a pozorný, bývá velmi tolerantní a nešetří podporou.
No tak ještě přemýšlejte. Ale pozor, je nás takových málo, jen 1% populace. Je to potěšující, vědět, že v tuto chvíli běhá po světě 64 milionů na vlas stejných lidí jako jsem já.
Tady je ten test.
Kouzlo nechtěného
Na severu řádí škodná, jmenuje se Robin Hood!
$$OBR12770$$ FRÝDEK-MÍSTEK
– Starosta Čeladné Pavol Lukša,
který kandiduje do Senátu, necítí potřebu vnucovat se potencionálním
voličům dlouhé týdny obřími billboardy, které jsou nejdražší reklamní
službou. Raději věnoval desetitisíce na charitu.
To byl podzim 2002. To už je minulost. Kdo hledí zpět, je zbabělec!
$$OBR12770$$ FRÝDEK-MÍSTEK
– Starosta Čeladné Pavol Lukša,
který kandiduje do Senátu, necítí potřebu vnucovat se potencionálním
voličům dlouhé týdny obřími billboardy, které jsou nejdražší reklamní
službou. Raději věnoval desetitisíce na charitu.
To byl podzim 2002. To už je minulost. Kdo hledí zpět, je zbabělec!
Dobrý den, mohu se vás zeptat, koho budete volit?
To víte, že jo! Já jsem slušnej člověk a nemám se za co stydět!
Koho budu volit? Samozřejmě našeho pana premiéra Grosse. Je to hodnej a poctivej člověk a hodněkrát už ukázal, že to s náma myslí dobře, s náma obyčejnejma lidma, víte.
Pan Gross je velkej muž a zaslouží si naší úctu, to teda jo. Co on už pro nás všechno dokázal! Podívejte, já jsem úplně normální, obyčejnej člověk, spořádanej, takovej člověk z lidu, jak my tu tak říkáme. Já chci mít klid, a vo to tu jde především. Klid doma a klid na práci.
A taky nechci žádnou tu kriminalitu, jak se vo ní furt mluví. Tu uliční. Nebo ty tuneláře. A to všechno neni, právě kvůli panu Grossovi!
Protože kdo má dneska miliony? Akorát zloději! Já tady poctivě pracuju a živim rodinu, milej zlatej. A mám snad miliony? Nemám. A když pan Gross slibuje, že všechny milionáře pozavírá, tak je to správný, protože to je nutný, všechny je pozavírat až zčernaj. Von si na ně došlápne, to se nebojte.
A ještě tohle vám řeknu. Já teda du k těm volbám, to zase jo, ale musim se ptát: Komu to jako prospěje? Ne že by volby nebyly důležitý, ale co to stojí peněz! A přece víme, že to pan Gross dělá dobře. Tak proč ho to nenecháme dělat, vést tu naši republiku, abych tak řek? Však to říkaj každej večer v televizi, že to stejně nikdo líp neumí. Šak kdyby nemusel do tý kampaně, tak se moh ještě víc opřít do toho budování, aby bylo ještě líp!
A jak to řikali v tý televizi, fungl novej stadion by se mohl postavit za ty peníze, co stojej volby! Nebo školka pro děti. A pan Gross to dycky tak pěkně říká, že předevšim těm dětem se máme věnovat, tý naší budoucnosti, že jo.
Teda jak už jsem řek, nic proti volbám, já k nim du, ale jestli my to s tou demogracií zase trochu nepřeháníme, víte?
Ne, nebojte, v Bělorusku pořád ještě nejsme...
Koho budu volit? Samozřejmě našeho pana premiéra Grosse. Je to hodnej a poctivej člověk a hodněkrát už ukázal, že to s náma myslí dobře, s náma obyčejnejma lidma, víte.
Pan Gross je velkej muž a zaslouží si naší úctu, to teda jo. Co on už pro nás všechno dokázal! Podívejte, já jsem úplně normální, obyčejnej člověk, spořádanej, takovej člověk z lidu, jak my tu tak říkáme. Já chci mít klid, a vo to tu jde především. Klid doma a klid na práci.
A taky nechci žádnou tu kriminalitu, jak se vo ní furt mluví. Tu uliční. Nebo ty tuneláře. A to všechno neni, právě kvůli panu Grossovi!
Protože kdo má dneska miliony? Akorát zloději! Já tady poctivě pracuju a živim rodinu, milej zlatej. A mám snad miliony? Nemám. A když pan Gross slibuje, že všechny milionáře pozavírá, tak je to správný, protože to je nutný, všechny je pozavírat až zčernaj. Von si na ně došlápne, to se nebojte.
A ještě tohle vám řeknu. Já teda du k těm volbám, to zase jo, ale musim se ptát: Komu to jako prospěje? Ne že by volby nebyly důležitý, ale co to stojí peněz! A přece víme, že to pan Gross dělá dobře. Tak proč ho to nenecháme dělat, vést tu naši republiku, abych tak řek? Však to říkaj každej večer v televizi, že to stejně nikdo líp neumí. Šak kdyby nemusel do tý kampaně, tak se moh ještě víc opřít do toho budování, aby bylo ještě líp!
A jak to řikali v tý televizi, fungl novej stadion by se mohl postavit za ty peníze, co stojej volby! Nebo školka pro děti. A pan Gross to dycky tak pěkně říká, že předevšim těm dětem se máme věnovat, tý naší budoucnosti, že jo.
Teda jak už jsem řek, nic proti volbám, já k nim du, ale jestli my to s tou demogracií zase trochu nepřeháníme, víte?
Ne, nebojte, v Bělorusku pořád ještě nejsme...
Máme narváno!
Úspěch dne otevřených dveří je až zarážející.
K Cernu se valí autobusy, auta i chodci, ti dokonce v pětistupech, a policajti kvůli nim odklánějí dopravu (v okolí Cernu totiž nejsou chodníky). Uvnitř už je to úplně k zbláznění, vypadá to tu jak na nějakém veletrhu, všichni tu pobíhají s mapičkama a obdivují prostotu a eleganci našich budov.
V budově, ve které pracuji, je naštěstí klid. Veřejnosti vstup zakázán. V tom případě ale nevím, proč tu včera večer tak usilovně čistili podlahy.
K Cernu se valí autobusy, auta i chodci, ti dokonce v pětistupech, a policajti kvůli nim odklánějí dopravu (v okolí Cernu totiž nejsou chodníky). Uvnitř už je to úplně k zbláznění, vypadá to tu jak na nějakém veletrhu, všichni tu pobíhají s mapičkama a obdivují prostotu a eleganci našich budov.
V budově, ve které pracuji, je naštěstí klid. Veřejnosti vstup zakázán. V tom případě ale nevím, proč tu včera večer tak usilovně čistili podlahy.
Šokující odhalení případu Kožistka
Policie dnes vnesla zcela nové světlo do případu desetimilionového úplatku. Jedná se o svítilnu na dvě tužkové baterie.
Policie dnes přiznala, že poslanec Kožistka vlastně vůbec neexistuje. Vyšetřuje se podezření, že jde o jakousi zpravodajskou hru.
Prezident republiky ústy svého mluvčí vzkázal, že to říkal už od začátku a neexistence Kožistky ještě posiluje nedůvěryhodnost pana poslance. V následném průzkumu veřejného mínění vzrostla prezidentova obliba o dva procentní body a přehoupla se tak přes magickou hranici šedesáti dolarů za barel.
Policie byla dále nucena přiznat, že neexistuje ani žádný detektor lži. Ve skutečnosti jde o detektor kovu, běžný detekční rám, který policie levně získala z letiště Ruzyně. "Položíme otázku a čekáme, jestli rám pípne," vysvětlilo policejní tiskové mluvčí.
Večerka a Balík už nechtějí říct vůbec nic. Podle výpovědi jedné ze svědkyň, číšnice, která je inkriminovaný večer obsluhovala, byli na schůzce pouze sami dva a ožrali se jak prasata. "Tady lítaly i jinačí věci než nějaký melouny," uvedla číšnice do protokolu.
Kdo tedy měl dostat úplatek za potopení vlády? "Myslím, že bych manžela přesvědčila," říká Šárka Krosová, "deset milionu je nabídka, která se neodmítá."
Na tiskové konferenci nejsilnější opoziční strany vystoupil Ivan Lankr a vehementně požadoval odstoupení šéfa OSN Butruse Butruse Ghálího. Když mu přítomní novináři vysvětlili, že Butrus Ghálí vedl OSN jen do roku 1996, označil vše za policejní provokaci a poté se rozplakal.
Policie dnes přiznala, že poslanec Kožistka vlastně vůbec neexistuje. Vyšetřuje se podezření, že jde o jakousi zpravodajskou hru.
Prezident republiky ústy svého mluvčí vzkázal, že to říkal už od začátku a neexistence Kožistky ještě posiluje nedůvěryhodnost pana poslance. V následném průzkumu veřejného mínění vzrostla prezidentova obliba o dva procentní body a přehoupla se tak přes magickou hranici šedesáti dolarů za barel.
Policie byla dále nucena přiznat, že neexistuje ani žádný detektor lži. Ve skutečnosti jde o detektor kovu, běžný detekční rám, který policie levně získala z letiště Ruzyně. "Položíme otázku a čekáme, jestli rám pípne," vysvětlilo policejní tiskové mluvčí.
Večerka a Balík už nechtějí říct vůbec nic. Podle výpovědi jedné ze svědkyň, číšnice, která je inkriminovaný večer obsluhovala, byli na schůzce pouze sami dva a ožrali se jak prasata. "Tady lítaly i jinačí věci než nějaký melouny," uvedla číšnice do protokolu.
Kdo tedy měl dostat úplatek za potopení vlády? "Myslím, že bych manžela přesvědčila," říká Šárka Krosová, "deset milionu je nabídka, která se neodmítá."
Na tiskové konferenci nejsilnější opoziční strany vystoupil Ivan Lankr a vehementně požadoval odstoupení šéfa OSN Butruse Butruse Ghálího. Když mu přítomní novináři vysvětlili, že Butrus Ghálí vedl OSN jen do roku 1996, označil vše za policejní provokaci a poté se rozplakal.
CERN - den otevřených dveří
sobota 16. října 2004
No jen se přiznejte, chystá se sem někdo nebo můžu jet v klidu do centra věnovat se neřestem?
Karle?
No jen se přiznejte, chystá se sem někdo nebo můžu jet v klidu do centra věnovat se neřestem?
Karle?
Jeden měsíc Krivolaké prti
Krivolaká prť - nejlepší slovenské čtení, inspirující, zábavné, přemýšlivé, chytré. Krivolaké.
Jak si popovídat s deštníkem
David Duroň z Českého Telecomu.
Vytvořili jsme umbrellu, která měla formou teaseru,
nebo chcete-li traileru, uvést novou kategorii na trh, a tím jsme komunikovali jednu produktovou skupinu
rychlého internetu pod značkou Expres.
Zlatá slova, pane Duroň...
Vytvořili jsme umbrellu, která měla formou teaseru,
nebo chcete-li traileru, uvést novou kategorii na trh, a tím jsme komunikovali jednu produktovou skupinu
rychlého internetu pod značkou Expres.
Zlatá slova, pane Duroň...
Zpráva o stavu světa, plus výzva zdarma
Nejdřív mě sem vůbec nechtěl pustit, ale nakonec jsem jej udolal argumenty.
$$OBR13773$$ Podívej se sem, zadrápnul jsem do Lidovek. Agresivní beran v Nechvalíně na
Hodonínsku vážně zranil sedmdesátiletou brigádnici ze Slovenska. A já nesmím psát na blog?!
A tak jsem tu, mí drazí příznivci.
Samozřejmě by ode mě bylo nečestné stěžovat si na nedostatek jídla (a že ho dnes ráno bylo žalostně málo). Nedočkáte se ani zhrzeného článku o tom, jak mě Petr na týden opustí, aby se vrhnul do jakýchsi hrátek, kterým zbla nerozumím, zatímco já budu trucovat u nějakého toho jeho kamarádíčka.
Místo toho bych vám chtěl říct toto. Procházím si občas tu českou blogosféru a vidím samé nevyzrálé osoby, jednu vedle druhé, dvě vedle třetí. Výjimky se pochopitelně najdou, a právě na nich je to tak okatě vidět. Jak ti starší dokáží z převahy svých životních zkušeností psát jinak, lépe, ne tak povrchně.
A říkal jsem si, že si tedy počkám, až pěkně uzrajete, a pak se budu brodit samými perlami. Jenomže! Můj čas se chýlí. Až (jestli) dospějete, už budu mít oči slepené stařeckým hnisem.
Chtěl bych vás tedy vyzvat, abyste k blogování přivedli starší a pokročilé. Své rodiče a prarodiče, své učitele, své starší kolegy v práci. Pomozte jim a oni se vám odvděčí.
Váš Ludwig W. P.
$$OBR13773$$ Podívej se sem, zadrápnul jsem do Lidovek. Agresivní beran v Nechvalíně na
Hodonínsku vážně zranil sedmdesátiletou brigádnici ze Slovenska. A já nesmím psát na blog?!
A tak jsem tu, mí drazí příznivci.
Samozřejmě by ode mě bylo nečestné stěžovat si na nedostatek jídla (a že ho dnes ráno bylo žalostně málo). Nedočkáte se ani zhrzeného článku o tom, jak mě Petr na týden opustí, aby se vrhnul do jakýchsi hrátek, kterým zbla nerozumím, zatímco já budu trucovat u nějakého toho jeho kamarádíčka.
Místo toho bych vám chtěl říct toto. Procházím si občas tu českou blogosféru a vidím samé nevyzrálé osoby, jednu vedle druhé, dvě vedle třetí. Výjimky se pochopitelně najdou, a právě na nich je to tak okatě vidět. Jak ti starší dokáží z převahy svých životních zkušeností psát jinak, lépe, ne tak povrchně.
A říkal jsem si, že si tedy počkám, až pěkně uzrajete, a pak se budu brodit samými perlami. Jenomže! Můj čas se chýlí. Až (jestli) dospějete, už budu mít oči slepené stařeckým hnisem.
Chtěl bych vás tedy vyzvat, abyste k blogování přivedli starší a pokročilé. Své rodiče a prarodiče, své učitele, své starší kolegy v práci. Pomozte jim a oni se vám odvděčí.
Váš Ludwig W. P.
Těžký život gymnasty
Ne, skutečně jsem nežertoval...
Ale je třeba říct, že první hodinu nám stuhy odepřeli. Prý abychom si neublížili.
Ta tělocvična, to vám má něco do sebe. Přestal jsem takováto zařízení pravidelně navštěvovat už před deseti lety, a teď se mi ty sny o červených trenýrkách a modrých kalhotkách vrátily.
A jak mě to vyčerpalo! Sotva jsem došel domů, tři dny jsem se pak hýbal jen s velkými obtížemi. Ale vydržel jsem, i když mě museli podpírat. My sportovci máme nezlomitelného ducha.
Mustafa Sandal řekl: Istersen dálar dálar, yerinden oynar oynar.
Ale je třeba říct, že první hodinu nám stuhy odepřeli. Prý abychom si neublížili.
Ta tělocvična, to vám má něco do sebe. Přestal jsem takováto zařízení pravidelně navštěvovat už před deseti lety, a teď se mi ty sny o červených trenýrkách a modrých kalhotkách vrátily.
A jak mě to vyčerpalo! Sotva jsem došel domů, tři dny jsem se pak hýbal jen s velkými obtížemi. Ale vydržel jsem, i když mě museli podpírat. My sportovci máme nezlomitelného ducha.
Mustafa Sandal řekl: Istersen dálar dálar, yerinden oynar oynar.
Tak kde to žijem??
Nepodezírám bláhově své čtenáře, že by to ono zaregistrovali stejně jako já, neb máme jiné zájmy. Ale k věci.
Před velmi nedávnou dobou se na českém internetu tak maličko řešilo, jak se vypořádat s různými podvůdky. Třeba se pod tímto článkem objeví komentář od Karla Gotta a já nevím - je to fakt Kája? Nebo nějaký úchyl?
A všechno to spělo k tomu, že by se měl vymyslet nějaký efektivní způsob identifikace, autentizace a dalších ací, kterých je asi pět, aby bylo jasný, že to buď je fakt Gott, nebo je to někdo jiný, a komu mám jít v tom případě rozbít hubu. Silná slova, říkáte si, ale to proto, že ještě nevíte to hlavní.
Chtěl jsem na to všechno totiž reagovat výzvou k toleranci a pohodlí. Důvěra je děsně ošemetná věc, ale přináší neuvěřitelné pohodlí. Nemusíte se ničím prokazovat, když něco řeknete, tak vám to ten druhej uvěří...
To si totiž ve Švýcarsku užívám. To pohodlí a svobodu. Že nemusím furt chodit obtěžkanej průkazkama, razítkama a notářsky ověřenejma listinama. Že si něco objednám a zaplatit můžu až poté, co to dostanu. Že když úředníkovi řeknu, kde bydlím, tak to prostě zapíše do příslušné kolonky a nechce vidět nájemní smlouvu. Že když mi kurýr přinese balík a já zrovna nejsem doma, tak mi ho může nechat přede dveřma a až přijdu z práce domů, ten balík tam bude ještě čekat, neukradenej.
To všechno jsem chtěl napsat a byl bych to napsal, kdyby mi nevykradli sklep.
Na sklepu je standardně zámek jak od kůlničky, ale co bych si pořiroval lepší, když žijeme v tý vzájemný důvěře?
A že se do sklepa vejde věcí:
- holínky, od povodní jsem je ještě nemyl
- dvě krabice zbytečností
- hodiny s jelenem a parohama, umělecká práce, bratru za tři stovky
- jízdní kolo skoro nové, netknuté
- brusle kolečkové
- brusle nožové
- lyže sjezdové
- pneumatiky zimní, 4 ks
- víno, 15 lahví
Tak si to tam spokojeně střádám a najednou tohle. A teď mi řekněte, co to bylo za zloděje? Všechno víno sebral a zbytek tam nechal! Tak kde to žijem, Karle?!
Před velmi nedávnou dobou se na českém internetu tak maličko řešilo, jak se vypořádat s různými podvůdky. Třeba se pod tímto článkem objeví komentář od Karla Gotta a já nevím - je to fakt Kája? Nebo nějaký úchyl?
A všechno to spělo k tomu, že by se měl vymyslet nějaký efektivní způsob identifikace, autentizace a dalších ací, kterých je asi pět, aby bylo jasný, že to buď je fakt Gott, nebo je to někdo jiný, a komu mám jít v tom případě rozbít hubu. Silná slova, říkáte si, ale to proto, že ještě nevíte to hlavní.
Chtěl jsem na to všechno totiž reagovat výzvou k toleranci a pohodlí. Důvěra je děsně ošemetná věc, ale přináší neuvěřitelné pohodlí. Nemusíte se ničím prokazovat, když něco řeknete, tak vám to ten druhej uvěří...
To si totiž ve Švýcarsku užívám. To pohodlí a svobodu. Že nemusím furt chodit obtěžkanej průkazkama, razítkama a notářsky ověřenejma listinama. Že si něco objednám a zaplatit můžu až poté, co to dostanu. Že když úředníkovi řeknu, kde bydlím, tak to prostě zapíše do příslušné kolonky a nechce vidět nájemní smlouvu. Že když mi kurýr přinese balík a já zrovna nejsem doma, tak mi ho může nechat přede dveřma a až přijdu z práce domů, ten balík tam bude ještě čekat, neukradenej.
To všechno jsem chtěl napsat a byl bych to napsal, kdyby mi nevykradli sklep.
Na sklepu je standardně zámek jak od kůlničky, ale co bych si pořiroval lepší, když žijeme v tý vzájemný důvěře?
A že se do sklepa vejde věcí:
- holínky, od povodní jsem je ještě nemyl
- dvě krabice zbytečností
- hodiny s jelenem a parohama, umělecká práce, bratru za tři stovky
- jízdní kolo skoro nové, netknuté
- brusle kolečkové
- brusle nožové
- lyže sjezdové
- pneumatiky zimní, 4 ks
- víno, 15 lahví
Tak si to tam spokojeně střádám a najednou tohle. A teď mi řekněte, co to bylo za zloděje? Všechno víno sebral a zbytek tam nechal! Tak kde to žijem, Karle?!
Školství za Marie Terezie
To je ta, co prý zavedla povinnou školní docházku.
"Ani úřady, pečlivě dbající na dodržování všech zákonů a předpisů, zprvu
povinnost dětí chodit do škol nijak přísně nenařizovaly. V první fázi šlo
především o to, aby školy, v nichž by se děti učily základnímu triviu - čtení,
psaní a počítání - v obcích opravdu vznikly. Teprve po jejich vzniku do nich
mohly děti chodit."
Píše dnes František Morkes v Lidovkách. Františkovi udělujeme titul Mudrc týdne.
"Ani úřady, pečlivě dbající na dodržování všech zákonů a předpisů, zprvu
povinnost dětí chodit do škol nijak přísně nenařizovaly. V první fázi šlo
především o to, aby školy, v nichž by se děti učily základnímu triviu - čtení,
psaní a počítání - v obcích opravdu vznikly. Teprve po jejich vzniku do nich
mohly děti chodit."
Píše dnes František Morkes v Lidovkách. Františkovi udělujeme titul Mudrc týdne.
Ládová je nastrčená figurka!
Milionový pár byl totiž už od začátku koncipován jako pornosoutěž.
"Popularita soutěže Česko hledá SuperStar dodala dravé Nově kuráž.
Televize se proto rozhodla zapojit příznivě naladěný národ do jiné,
odvážnější obdoby této reality show. Od 29. srpna začne soutěž Česko
hledá PornoStar."
To prosím psali na iDnesu už 1. 4. 2004. Moc se nespletli, že?
"Popularita soutěže Česko hledá SuperStar dodala dravé Nově kuráž.
Televize se proto rozhodla zapojit příznivě naladěný národ do jiné,
odvážnější obdoby této reality show. Od 29. srpna začne soutěž Česko
hledá PornoStar."
To prosím psali na iDnesu už 1. 4. 2004. Moc se nespletli, že?
Pozitivismus horší autenticity
Všichni se radujeme, jací jsme dobří. Tvoříme celek, mladý, krásný,
jednolitý. Tančíme ve společném kruhu, ale každý ve své izolaci bojíme
se druhého dotknout. Bojíme se hádek, bojíme se polemik. Bojíme se žít.
Neumíme soudit, od toho tu nejsme. Radujeme se ze všeho, co je,
protože to je, i z toho, co není, protože to není. Současnost je cílem.
Běhání v kruhu, toť volání po vývoji. Vyhovuje, vždyť nebolí.
Spokojené heslo: Neubližovat! Obnažte bělobu kostí: Jsou zlomené!
Usmívat se na každého, všichni myslí dobře, však nemyslet je ještě
lépe. Neubližovat! Ta ohavnost nehodí se do radostí.
Všichni ruku v ruce, však v rukavicích kožených. Vzývání bůžků!
Být proti, žádné pomyšlení. Pro potřebu zbožštění klanět se a
přizvukovat. Bez znalostí, ej, zvrácenost myšlenek!
Revoluce rovnosti, bojujme za ni, ať nás třeba i sežere. Iluzorní
svoboda nás pohltí. V rovnosti moc i nemoc dneška. Všem rovnost, k čemu
nápady, co vybočují. Však nehanět, jen zatloukat. S úsměvem!
Možno mlčet i dělat bordel, však třeba tvořit současnost, budoucí
samo přijde, kéž bude stejné. Řekni slovo, útok na svobodu rovnosti.
Zánik bez ublížení.
Vítej, mezku! Zvětšit kruh!
jednolitý. Tančíme ve společném kruhu, ale každý ve své izolaci bojíme
se druhého dotknout. Bojíme se hádek, bojíme se polemik. Bojíme se žít.
Neumíme soudit, od toho tu nejsme. Radujeme se ze všeho, co je,
protože to je, i z toho, co není, protože to není. Současnost je cílem.
Běhání v kruhu, toť volání po vývoji. Vyhovuje, vždyť nebolí.
Spokojené heslo: Neubližovat! Obnažte bělobu kostí: Jsou zlomené!
Usmívat se na každého, všichni myslí dobře, však nemyslet je ještě
lépe. Neubližovat! Ta ohavnost nehodí se do radostí.
Všichni ruku v ruce, však v rukavicích kožených. Vzývání bůžků!
Být proti, žádné pomyšlení. Pro potřebu zbožštění klanět se a
přizvukovat. Bez znalostí, ej, zvrácenost myšlenek!
Revoluce rovnosti, bojujme za ni, ať nás třeba i sežere. Iluzorní
svoboda nás pohltí. V rovnosti moc i nemoc dneška. Všem rovnost, k čemu
nápady, co vybočují. Však nehanět, jen zatloukat. S úsměvem!
Možno mlčet i dělat bordel, však třeba tvořit současnost, budoucí
samo přijde, kéž bude stejné. Řekni slovo, útok na svobodu rovnosti.
Zánik bez ublížení.
Vítej, mezku! Zvětšit kruh!
Sedím si tak na poradě...
... filtruji zbytečná slova, která přerůstají do zbytečných minut a vět, když v tom:
Třeba bychom si mohli založit blog, říká šéf a všichni na něj koukají jak Neználek na auto s pohonem na sodovku se sirupem.
No vážně, pokračuje šéf, a už si není tak jistý, to by mohlo být zajímavé, ne? Je to technologie, kterou vaše děti běžně používají. Možná by se to mohlo hodit. Tak nad tím pouvažujte, a poradu ukončil.
Budu si muset promluvit se svými dětmi.
Třeba bychom si mohli založit blog, říká šéf a všichni na něj koukají jak Neználek na auto s pohonem na sodovku se sirupem.
No vážně, pokračuje šéf, a už si není tak jistý, to by mohlo být zajímavé, ne? Je to technologie, kterou vaše děti běžně používají. Možná by se to mohlo hodit. Tak nad tím pouvažujte, a poradu ukončil.
Budu si muset promluvit se svými dětmi.
Jak je to s mapami
Slíbené se stává skutečností.
Nástroj se jmenuje TouchGraph GoogleBrowser. Zadáte adresu, zobrazí se vám mapa. Jak prosté.
Doporučuji v Advanced trochu zpřísnit kritéria, mapa se trochu pročistí. Když chcete vědět, jak je to dál, stačí dvojkliknout na nějaký vrchol grafu. Pozor, je to trochu návykové, několik hodin tím jistě strávíte.
Mapa je grafické znázornění googlovského related. Nejde tedy o to, že provázané stránky na sebe vzájemně odkazují, ale že na ně odkazují shodné stránky.
Relace nemusí být symetrická. Pokud je čára od A k B, znamená to, že hodně z těch stránek, které odkazují na A, odkazuje také na B. Ale kromě toho pochopitelně může existovat halda stránek, které odkazují na B, ale na A ne.
A pokud ztotožníme odkazování se čtením (což je tedy nechutné až hanba), tak můžeme začít mapu vykládat. Kdo čte Chinin, čte i Krysku. Kdo čte Deponyho, čte také Kombajna. Kombajna a Bennyho čtou stejní lidé. Takže kdo čte Deponyho, čte také Bennyho. A hele ji, dedukci.
Je to taková hra, však to znáte. Pijan whisky má oblíbenou barvu zelenou, majitel psa hraje na flétnu a vaším úkolem je zjistit, kdo nenosí spodní prádlo.
To nám ta propaganda bují...
To mě dneska ty noviny s****...
Zpráva ČTK: "Česká republika, Polsko a Maďarsko budou moci přijmout jednotnou evropskou měnu
euro nejdříve v roce 2010 kvůli tomu, že jejich vlády nejsou ochotny rychle
snižovat rozpočtové schodky. Oznámila to dnes Evropská prognostická síť (EFN),
která je výzkumnou organizací EU. V případě, že by v českých parlamentních
volbách v roce 2006 zvítězila euroskeptická ODS, by země mohla vstoupit do
eurozóny až v roce 2011, dodala."
Rozhodla, milá ČTK, rozhodla! Ve zprávě EFN se píše, že v případě vítězství ODS by se Česká republika mohla rozhodnout přijmout euro později (než v roce 2010). To je jaksi věcí politického názoru, nikoli rozpočtového schodku.
Mimochodem, tohle je taky z té zprávy: Eurostat spočítal, že rozpočtový schodek ČR je 13,0 % HDP, zatímco Sobotka to spočítal na 5,3 %. A teď mi řekněte, kdo z nich si z nás dělá srandu.
Zpráva ČTK: "Česká republika, Polsko a Maďarsko budou moci přijmout jednotnou evropskou měnu
euro nejdříve v roce 2010 kvůli tomu, že jejich vlády nejsou ochotny rychle
snižovat rozpočtové schodky. Oznámila to dnes Evropská prognostická síť (EFN),
která je výzkumnou organizací EU. V případě, že by v českých parlamentních
volbách v roce 2006 zvítězila euroskeptická ODS, by země mohla vstoupit do
eurozóny až v roce 2011, dodala."
Rozhodla, milá ČTK, rozhodla! Ve zprávě EFN se píše, že v případě vítězství ODS by se Česká republika mohla rozhodnout přijmout euro později (než v roce 2010). To je jaksi věcí politického názoru, nikoli rozpočtového schodku.
Mimochodem, tohle je taky z té zprávy: Eurostat spočítal, že rozpočtový schodek ČR je 13,0 % HDP, zatímco Sobotka to spočítal na 5,3 %. A teď mi řekněte, kdo z nich si z nás dělá srandu.
Kouzla on-line žurnalistiky
Tentokrát o Nobelově ceně za mír, ale upřímně řečeno, děje se to dnes a denně.
Lidovky píšou: "Nositelkou Nobelovy ceny za mír pro letošní rok se zřejmě stala keňská
ekologická aktivistka Wangari Maathaiová. [...] Bývalý český prezident Václav Havel tak
zřejmě vyšel i tentokrát naprázdno."
A o pár minut později: "Nositelkou Nobelovy ceny za mír pro letošní rok se stala keňská ekologická
aktivistka Wangari Maathaiová. [...] Bývalý český prezident Václav Havel tak zřejmě vyšel i
tentokrát naprázdno."
Zřejmě ano. Leda... ledaže by se ty nobelovky tentokrát udělovaly dvě!
A o něco málo později: "Bývalý český prezident Václav Havel i papež Jan Pavel II. tak vyšli i tentokrát
naprázdno."
Seznam neúspěšných kandidátů se, zdá se, rozšiřuje... Vypadá to, že i já vyjdu tentokrát naprázdno. Nebo aspoň na vzduch.
Dodatek: iDnes obdobně: "Nobelovu cenu za mír získala čtyřiašedesátiletá keňská politička Wangari Maathaiová. [...] Pozorovatelé dávají letos největší šance Mezinárodní agentuře pro
atomovou energii a jejímu šéfovi, Egypťanovi Muhammadu Baradejovi."
Lidovky píšou: "Nositelkou Nobelovy ceny za mír pro letošní rok se zřejmě stala keňská
ekologická aktivistka Wangari Maathaiová. [...] Bývalý český prezident Václav Havel tak
zřejmě vyšel i tentokrát naprázdno."
A o pár minut později: "Nositelkou Nobelovy ceny za mír pro letošní rok se stala keňská ekologická
aktivistka Wangari Maathaiová. [...] Bývalý český prezident Václav Havel tak zřejmě vyšel i
tentokrát naprázdno."
Zřejmě ano. Leda... ledaže by se ty nobelovky tentokrát udělovaly dvě!
A o něco málo později: "Bývalý český prezident Václav Havel i papež Jan Pavel II. tak vyšli i tentokrát
naprázdno."
Seznam neúspěšných kandidátů se, zdá se, rozšiřuje... Vypadá to, že i já vyjdu tentokrát naprázdno. Nebo aspoň na vzduch.
Dodatek: iDnes obdobně: "Nobelovu cenu za mír získala čtyřiašedesátiletá keňská politička Wangari Maathaiová. [...] Pozorovatelé dávají letos největší šance Mezinárodní agentuře pro
atomovou energii a jejímu šéfovi, Egypťanovi Muhammadu Baradejovi."
Brněnská sekce
Před svou cestou do Brna jsem si pochopitelně musel udělat obrázek, kdo s kým a jak. Člověk nikdy neví, koho tam potká, že.
$$OBR11969$$ Jak je vidět, brněnská mafie má dlouhé prsty. Při podrobnější analýze jasně vidíme, že vztahy--
STOP!
Milí čtenáři, nyní již máte dostatek informací, abyste si dali pět a pět dohromady. A pokud vám vyšlo deset, máte to správně.
V pondělním Chininu vyjde podrobné vysvětlení, co zveřejněné mapy znamenají, a to včetně návodu, jak si takovou mapu můžete sami sestrojit. Nezapomeňte si proto zajistit pondělní vydání tohoto pochybného plátku! Chinin - symbol v časech hořkosti!
Sir Paul McCartney řekl: I used to be bad, but I don't have to be bad no more.
Charles Bacon k tomu dodává: Taky už by se mohl naučit pořádně anglicky, brouček.
$$OBR11969$$ Jak je vidět, brněnská mafie má dlouhé prsty. Při podrobnější analýze jasně vidíme, že vztahy--
STOP!
Milí čtenáři, nyní již máte dostatek informací, abyste si dali pět a pět dohromady. A pokud vám vyšlo deset, máte to správně.
V pondělním Chininu vyjde podrobné vysvětlení, co zveřejněné mapy znamenají, a to včetně návodu, jak si takovou mapu můžete sami sestrojit. Nezapomeňte si proto zajistit pondělní vydání tohoto pochybného plátku! Chinin - symbol v časech hořkosti!
Sir Paul McCartney řekl: I used to be bad, but I don't have to be bad no more.
Charles Bacon k tomu dodává: Taky už by se mohl naučit pořádně anglicky, brouček.
Sedmibolestný rozhovor s Charlesem Baconem
No jo, říkala sedmivětrné, ale koho to dneska zajímá?
Zase jsem zašel s Charlesem na kafe.
- Čau, Charlesi.
- Nazdar, Puňto.
- Chtěl jsem se zeptat... totiž, říkala Mek Bílová-
- Kdo je Mek Bílová?
- Ale to je taková jedna ta... to je jedno. No prostě že jak Mittler zwischen Hirn und Händen muss das Herz sein, žes to neříkal ty.
- Však jsem to říkal, zrovna včera, ty si nevzpomínáš?
- No já vím, ale když ona... že prej to říkala Maria.
- Maria? Neznám. Proč by to měla říkat?
- Nevím, prej Frederovi.
- Jo tak, Fredera znám jednoho. Syn Joha Fredersena. Férovej chlap.
- No a co teda, říkala mu to?
- Kdepak. Jestli to je tenhle Freder, tak mu Maria říká jenom Mittler Du, bist Du endlich gekommen... A pak taky Mittler Du, zeige ihnen den Weg zueinander...
- No... tak dík...
- Počkej, a co je to zač, ta Mek Bílová?
- Ále, jedna dřepíkářka.
- Hmm hmm, vyzná se, holka. Tak si na ní dávej bacha.
Charles Bacon řekl: Pozor na dívky libující si v německých němých filmech.
Zase jsem zašel s Charlesem na kafe.
- Čau, Charlesi.
- Nazdar, Puňto.
- Chtěl jsem se zeptat... totiž, říkala Mek Bílová-
- Kdo je Mek Bílová?
- Ale to je taková jedna ta... to je jedno. No prostě že jak Mittler zwischen Hirn und Händen muss das Herz sein, žes to neříkal ty.
- Však jsem to říkal, zrovna včera, ty si nevzpomínáš?
- No já vím, ale když ona... že prej to říkala Maria.
- Maria? Neznám. Proč by to měla říkat?
- Nevím, prej Frederovi.
- Jo tak, Fredera znám jednoho. Syn Joha Fredersena. Férovej chlap.
- No a co teda, říkala mu to?
- Kdepak. Jestli to je tenhle Freder, tak mu Maria říká jenom Mittler Du, bist Du endlich gekommen... A pak taky Mittler Du, zeige ihnen den Weg zueinander...
- No... tak dík...
- Počkej, a co je to zač, ta Mek Bílová?
- Ále, jedna dřepíkářka.
- Hmm hmm, vyzná se, holka. Tak si na ní dávej bacha.
Charles Bacon řekl: Pozor na dívky libující si v německých němých filmech.
Nejoblíbenější knihou je Pán prstenů
Harry Potter to není, mladý pane! Anketa Moje kniha byla totiž podvodně zneužita!
O anketě Moje kniha jsem se tu už jednou nechvalně zmínil, ovšem unikla mi jedna podstatná pikantérie.
V Pravidlech hlasování se totiž praví: "Výběr nejoblíbenější knihy není omezen žádným
literárním žánrem a každý může hlasovat pro jakýkoliv vydaný titul
beletrie, poezie či odborné literatury."
No jo, jenomže "Harry Potter", 6979 hlasů, není vydaným titulem. Existuje několik knížek o mladém Potterovi, ale každá se jmenuje jinak. Takže to máme 6979 neplatných hlasů. Organizátoři ankety jsou zřejmě padlí na hlavu, že si toho za ty měsíce nevšimli.
Pak tam máme "Pána prstenů". Tady bychom také mohli pochybovat, ale to, co obvykle vychází ve třech knihách, skutečně vyšlo i jako jeden celek pod souhrným názvem Pán prstenů. Tak akceptujme lotra ja vítěze.
Protože pokud bychom to neudělali, třetí na řadě by byla Bible. A to by byla teprve legrace...
Abych nezapomněl, organizátory už jsem kontaktoval s žádostí o nápravu. Jistě budou rádi, když učiníte totéž.
O anketě Moje kniha jsem se tu už jednou nechvalně zmínil, ovšem unikla mi jedna podstatná pikantérie.
V Pravidlech hlasování se totiž praví: "Výběr nejoblíbenější knihy není omezen žádným
literárním žánrem a každý může hlasovat pro jakýkoliv vydaný titul
beletrie, poezie či odborné literatury."
No jo, jenomže "Harry Potter", 6979 hlasů, není vydaným titulem. Existuje několik knížek o mladém Potterovi, ale každá se jmenuje jinak. Takže to máme 6979 neplatných hlasů. Organizátoři ankety jsou zřejmě padlí na hlavu, že si toho za ty měsíce nevšimli.
Pak tam máme "Pána prstenů". Tady bychom také mohli pochybovat, ale to, co obvykle vychází ve třech knihách, skutečně vyšlo i jako jeden celek pod souhrným názvem Pán prstenů. Tak akceptujme lotra ja vítěze.
Protože pokud bychom to neudělali, třetí na řadě by byla Bible. A to by byla teprve legrace...
Abych nezapomněl, organizátory už jsem kontaktoval s žádostí o nápravu. Jistě budou rádi, když učiníte totéž.
Mapa bloguje.cz
Mapa není všechno a všechno není na mapě...
$$OBR11819$$ Ty vaše k zbláznění úvahy o tom, co kde na mapě chybí, jsou, inu k zbláznění. Kvůli přehlednosti jsou zobrazeny pouze ty nejdůležitější, nejtučnější vazby. Ostatní prostě nemají nárok.
Obrázek, který přináším dnes, kromě toho, že je jen výřezem, je stále ještě značně nekompletní. Opravdu.
Charles Bacon řekl: Mittler zwischen Hirn und Händen muss das Herz sein!
A já si jdu koupit nějaké ty boty.
$$OBR11819$$ Ty vaše k zbláznění úvahy o tom, co kde na mapě chybí, jsou, inu k zbláznění. Kvůli přehlednosti jsou zobrazeny pouze ty nejdůležitější, nejtučnější vazby. Ostatní prostě nemají nárok.
Obrázek, který přináším dnes, kromě toho, že je jen výřezem, je stále ještě značně nekompletní. Opravdu.
Charles Bacon řekl: Mittler zwischen Hirn und Händen muss das Herz sein!
A já si jdu koupit nějaké ty boty.
Botičky
Příběh s poučením.
- Ale paní Hamáčková! To jsem ráda, že vás vidím! Copak vy tak různě děláte? A jak se má Honzík?
- No, tragédie, paní Říčná, tragédie. Honzík je po smrti.
- To snad ne, proboha, co se stalo?
- Jak říkám, tragédie. Představte si, jdeme mu koupit nový boty, ty starý už mu byly malý. Zkouší si je v tom obchodě, a já mu říkám, pořádně si je vyzkoušej, obě dvě si obuj, nejsou ti malý, netlačí tě? A on pořád že ne, že je to v pořádku, že se mu líbí, že je chce. Projdi se v nich, mu povídám, ať nepřijdeme domů a nezjistíš, že tě tlačí. No nakonec jsme je, paní Říčná, koupili, přijdeme domů, a on že si je hned musí obout a chodit v nich doma. Tak tam v nich chvíli pobíhá a pak si přijde postěžovat, že prý ho tlačí! No nezabila byste ho?
I já si koupil nové boty. I já bych potřeboval zabít...
- Ale paní Hamáčková! To jsem ráda, že vás vidím! Copak vy tak různě děláte? A jak se má Honzík?
- No, tragédie, paní Říčná, tragédie. Honzík je po smrti.
- To snad ne, proboha, co se stalo?
- Jak říkám, tragédie. Představte si, jdeme mu koupit nový boty, ty starý už mu byly malý. Zkouší si je v tom obchodě, a já mu říkám, pořádně si je vyzkoušej, obě dvě si obuj, nejsou ti malý, netlačí tě? A on pořád že ne, že je to v pořádku, že se mu líbí, že je chce. Projdi se v nich, mu povídám, ať nepřijdeme domů a nezjistíš, že tě tlačí. No nakonec jsme je, paní Říčná, koupili, přijdeme domů, a on že si je hned musí obout a chodit v nich doma. Tak tam v nich chvíli pobíhá a pak si přijde postěžovat, že prý ho tlačí! No nezabila byste ho?
I já si koupil nové boty. I já bych potřeboval zabít...
Deset nejlepších knížek
Po zhnusení výsledky ankety Moje kniha - Hledáme neoblíbenější knihu obyvatel ČR, jsem tu já se svým daleko lepším žebříčkem.
Rozhodl jsem se sestavit vlastní žebříček těch "nej" knih. Ne že bych snad neměl co na práci, ba naopak - právě proto, že toho mám na práci spoustu a samé nepříjemné úkoly, které je nutné za každou cenu oddalovat, pustil jsem se do vytváření tohoto žebříčku.
Na první pohled je to počin docela bláhový, ale jisté odůvodnění přeci jen má. Moc by mě totiž zajímalo, jestli se tento Top10, který jsem vytvořil večer 5. října 2004, bude nějak lišit od žebříčku, který (snad) sestavím v roce 2014. Že se lišit bude, v to doufám, jinak bych deset let četl nadarmo, ale jak se bude lišit?
Překvapilo mě, jak jednoduché bylo těch deset nejlepších knížek vybrat. Stanovil jsem si totiž přísná pravidla, která každá kniha nárokující si některou z prvních deseti pozic musela splňovat. Tímto velmi hustým sítem prošlo nakonec třináct titulů, ze kterých jsem pak bez uzardění smazal dva a s trochou lítosti i třetí přebývající.
Měl jsem tedy deset nejlepších knížek, leč vzájemně ještě neuspořádaných. Ani tady ale nenastal zádrhel, snad kromě jednoho případu. Ale šlo pouze o spor mezi objektivitou a subjektivitou, kdy mi rozum napovídal uspořádat knihy jinak. Objektivita tedy byla vzápětí vypráskána ze dveří, tento žebříček jest záležitostí čistě subjektivní.
Zvolená kritéria byla, jak už jsem zmínil, velmi přísná, a mnoho knih, ke kterým mám určitou specifickou vazbu (říkejme, ve značně nepřesné zkratce, že je mám rád) tato kritéria nesplnila. Mé přejícné já je oplakalo, mé přísné já švihalo bičem.
Hledal jsem knihy, ke kterým mám úctu. Které mě ovlivnily, změnily můj náhled na svět. Knihy, o kterých jsem přemýšlel, ke kterým jsem se vracel.
Kromě kuchařek, ke kterým se vracím opravdu často, nemluvě o jejich vlivu na mé stravovací návyky, jsem byl ochoten akceptovat snad téměř vše. I odbornou literaturu, i poezii, i divadelní hry.
Do první desítky se nedostali Tři mušketýři ani Hrabě Monte Christo. Přestože je mám rád, ještě dnes je jsem ochoten znovu a znovu číst, přestože ve mně vybudovali jakési těžko zachytitelné morální povědomí, nakonec se mi to zdálo málo. Knihy šly přes palubu, promiňte, Alexandře, můj Jaroslave Foglare.
Do první desítky se nedostala kniha, na kterou by mnozí, kdo mě znají, sázeli. Hugovi Bídníci, přes veškerou svou humanitu, neustáli zkoušku opakovaného čtení. Ostatně, já už stejně na humanitu nevěřím. Mimochodem, pokud se potřebujete nějakých Bídníků, nejlépe v cizím jazyce, zbavit, dejte mi vědět, sbírám! Česká vydání pouze zachovalá, ilustrovaná či nějak kuriózní.
Častokrát zmiňovaný Saturnin - v první desítce není. Je to pouze vtipné a po pátém prolistování už ani to ne. Ostatně, žádná vyloženě humoristická knížka neuspěla. Jsem zřejmě povahy melancholické.
Chybí tam Orwell, Wilde, Stendal. Napsali knížky, ke kterým se bojím vracet, protože z nich mám v hlavě hutný, přesný dojem, který by mohl být narušen. Přesností nemyslím správnost, ten dojem je špatný v tom smyslu, že ona knížka je o něčem jiném, akcentuje něco jiného, vypráví jiný příběh. Ale já cítím, že ten svůj dojem potřebuju. Takže - opět - promiňte: 1984, Obraz Doriana Graye, Lucien Leuwen.
Chybí tam knížky, před kterými se klaním, ale zatím je znám příliš krátce, než abych byl schopen je zařadit do kontextu. Nebo jsem je četl jen jednou a už jsem si nenašel čas se k nim vrátit. Něžná je noc, Pěna dní, Markéta Lazarová, Želary, Zbraně pro Erató, Pátý syn.
Chybí tam knížky, na které jsem si ve své prachsprosté zapomnětlivosti nevzpomněl, a až na ně narazím, budu se chytat za hlavu.
A konečně tam chybí knížky, kteér jsem ještě nečetl. V aktuálním pořadníku je jich asi třicet. trpělivě čekají na svou šanci.
Jak vidno, jsou tu přinejmenším tři důvody, proč by ten žebříček mohl za deset let vypadat jinak. Čtvrtým důvodem by mohlo být, že čtyři knížky z těch deseti jsem četl v posledním roce.
Dvě ze třinácti, ty, které byly vyřazeny, byly Borovičkovy Procesy, které vzrušily svět a Kouroumův Alláh není povinen. Odnesly to zejména kvůli tomu, že oceňuji vlastně pouze fakta, která jsem se dozvěděl, nikoli literární dílo. Jedenáctkou byla Lambertova Dlouhá bílá noc. Tady se nedá říct víc, než že měla prostě smůlu, asi tak velkou, jako měla o chvíli dřív štěstí, že porazila jiné dvě válečné knížky: Veterány a Johnny si vzal pušku.
O čem přesně ten žebříček vypovídá, nevím. Ale o něčem ano. Pět knížek je českých. O šesti jsem se učil ve škole. Dvě knížky od jednoho autora. Odborná knížka na prvním místě (kniha na pustý ostrov!). Werther obklíčen poezií. Nevím, možná bych měl jít na psychoanalýzu.
10 nejlepších knížek
1. B. Balcar, P. Štěpánek: Teorie množin
2. V. Nabokov: Lolita
3. K. Šiktanc: Český orloj
4. J. W. Goethe: Utrpení mladého Werthera
5. V. Holan: Bolest
6. J. W. Goethe: Faust
7. M. Kundera: Nesmrtelnost
8. L. Fuks: Myši Natálie Mooshabrové
9. A. Lustig: Dita Saxová
10. J. D. Salinger: Kdo chytá v žitě
No a vy? Můžete mě utopit v důkazech toho, že lineární uspořádání prostě nelze sestrojit, že je potřeba vzít v potaz tolik různých, navzájem nesrovnatelných faktorů... Fajn, nic proti. Ale taky se můžete pokusit poctivě sestavit svůj žebříček. A možná se o sobě i něco dozvědět.
Ne že by snad bylo důležité, co v žebříčku je. Spíš jde o to, co v něm není a proč.
Skvoš? S kvošem nic nemám a mít nechci!
A přesto - sport, toť cíl mnohých. Však jen málo vyvolených má tenisky s bílou podrážkou...
A protože jsou mi míčové hry cizí, zvolil jsem gymnastiku. Dnes večer poprvé vstoupím na posvátnou půdu tělocvičny a uchopím do ruky taktovku, na jejímž konci je stuha. Á dva tři, á dva tři!
Skvoš je sportem proletariátu, bobos se věnují gymnastice!
Uvidím, jestli to budu spolu s dřepíky stíhat. Eva Pavelková (viz foto) je můj vzor! Nebo Nikola Šmídová?
Mapa podruhé
Kromě toho, že jsem upravil předchozí mapu, tak aby si ji mohli stáhnout i naši méně inteligentní spoluobčani, přicházím s další mapou a přihazuji výklad. To vše, jako obvykle, zcela zdarma.
$$OBR11687$$ Pokud zesílíme všemožné podmínky, které nemá cenu laické veřejnosti sdělovat, neb by je, podobně jako lékařskou dokumentaci, nemohla plně pochopit, získáme mapku menší a tu je již možné studovat.
Co nás zaujme na první pohled, jsou sobci, kteří nic nedávají, pouze berou a hamouní. To jsou šipky, které se směrem k hamounovi zužují. Lobo, Enimen, MekBílová. Jak typický obrázek dnešní postmoderní společnosti.
Já jsem duševně spřízněn s Kryskou a Peťulkou ("Líbám, ženy, vás tak rád..."), zatímco na mě visí Gotcha (proč??).
Jediný vzájemný prospěch ze sebe mají Gotcha a Ta Neznámá. Tady mi asi něco uniklo i mezi řádky.
Ale abych nebyl nespravedlivý. Síť pochopitelně dále pokračuje, sobci nejsou tak sobí hnusci, jak se na první pohled zdá. Proč třeba není žádná vazba mezi Lobem a Enimenem? Znamená to snad, že spolu nemluví? Nikoli, vážení. Pouze spolu nemluví o mně!
Pokud bychom třeba expandovali uzel MekBílová (ach, ten řízný vojácký jazyk), nalezneme jisté kontakty s Tou Neznámou i Peťulkou (drží pohromadě, mršky).
A expandujeme-li Enimena s Lobem, to není vazba, to je tlusté lano!
Alkohol je metla!
A metlou se metlá...
Na první fázi osvětové kampaně promptně navázala druhá.
První se jmenovala I víno je alkohol!
A dnes tu máme Ne víc než jednu láhev denně!
Autoři kampaně si evidentně kladou nemalé cíle...
Na první fázi osvětové kampaně promptně navázala druhá.
První se jmenovala I víno je alkohol!
A dnes tu máme Ne víc než jednu láhev denně!
Autoři kampaně si evidentně kladou nemalé cíle...
V mém talíři zemřela moucha
A bylo to její vlastní rozhodnutí.
Dnešní den je jeden z těch opravdu blbých. Kam se podívám, tam mě něco... jak se
to slušně říká? Nasere.
Rozhovor s Hučínem. A vůbec celej grossinec.
Vojtěch Bednář, který má raději noviny v ruce než na Internetu, protože je může
půjčovat. František Fuka, který musí jet až do Japonska, aby objevil v hotelu
Internet přes televizi, když totéž nabízejí i v sousedním Německu.
A pak
doma sáhnu do modrého plastikového košíku, ve kterém ukládám různé sladkosti, a
vněm leží mrtvá moucha. Zemřela tam dobrovolně, košík nemá víko. Byla celá
seschlá, chudinka, nožičky už měla ulomené a vánek si s nimi
pohrával...
No dobře, košík není talíř. Ale licenci snad ještě
ctíme.
No a konečně se podívejte na tuto mapku.
Velice snadno z ní poznáte kdo s kým a proti komu. Ale za kolik, to už se
nedozvíte. Holt Čechy.
Dnešní den je jeden z těch opravdu blbých. Kam se podívám, tam mě něco... jak se
to slušně říká? Nasere.
Rozhovor s Hučínem. A vůbec celej grossinec.
Vojtěch Bednář, který má raději noviny v ruce než na Internetu, protože je může
půjčovat. František Fuka, který musí jet až do Japonska, aby objevil v hotelu
Internet přes televizi, když totéž nabízejí i v sousedním Německu.
A pak
doma sáhnu do modrého plastikového košíku, ve kterém ukládám různé sladkosti, a
vněm leží mrtvá moucha. Zemřela tam dobrovolně, košík nemá víko. Byla celá
seschlá, chudinka, nožičky už měla ulomené a vánek si s nimi
pohrával...
No dobře, košík není talíř. Ale licenci snad ještě
ctíme.
No a konečně se podívejte na tuto mapku.
Velice snadno z ní poznáte kdo s kým a proti komu. Ale za kolik, to už se
nedozvíte. Holt Čechy.
Ježíš Kristus byl černoška
Vyslechněte příběh, jak jej za drobnou odměnu vypráví bratr Jidáš Iškariotský.
Jistě to byl Kristián, kdo přišel s nápadem inscenovat muzikál Jesus Christ Superstar, ale jak jsme dospěli k tomu, že to bude zrovna Angelika a Jesus Christ Superstar, to už si nepamatuji.
Rozhodnutí ale bylo jasné: Náš muzikál skončí šťastně (totiž svatbou) a Ježíše bude hrát žena.
Stoupli jsme si tedy v době oběda na vyvýšené místo v menze a jali se bezostyšně hledět zkušeným okem producentským na obědvající dívky.
Řeknu vám, byla to bída. Jak už to tak na matfyzu bývá. Až konečně upoutala naši pozornost krásná a důstojná černoška Nkechi. Jak se později ukázalo, studentka lékařské fakulty.
Trochu nerozvážně přijala roli Ježíše a když jsme za ní po pár týdnech přišli s kopií scénáře, strašně se divila, že jsme to mysleli vážně.
Menza se stala pro muzikál osudnou, neboť právě tam se nakonec celý muzikál odehrával. Pilátův palác byl umístěn do kinosálu, poslední večeře byla v rohovém sálu atd. A když Nkechi vyhnala zlé duchy z chrámu (mááááj templ šud bí...) a usedla znaveně na židli, aby zazpívala, že jí ty tři léta připadají jako třicet roků, opravdu vypadala jako stará, osudu odevzdaná černoška, jejíž dny už jsou sečteny.
Tolik tedy Jidášovy vzpomínky. Na závěr připomeňme slova z tehdejšího programu:
Slavná severská sága o krásné Angelice byla již téměř celá zfilmována francouzskými tvůrci. Vynechána byla pouze závěrečná část, která svou ponurostí nezapadala do konceptu "žabožroutí" Angeliky. V této části se totiž Angelika vzepře mocnému králi a ten, zabývaje se se svých volných chvílích okultismem a fetišismem, zaklíná Angeliku do tajemné fanatické postavy, která musí tak dlouho bloudit dějinami, dokud ji někdo neodsoudí k smrti. Tím by kletba byla zrušena.
Postava Geoffreye de Peyrac se nám tou dobou ztrácí v mlze a není jasné, zda se ještě někdy muž s jizvou objeví po boku Angeliky. Naposledy byl spatřen na břehu moře nedaleko Kodaně, kde rozmlouval s malou mořskou vílou. Ovšem je to jen pověst.
Osudy Ježíše Krista se na první pohled zdají být vzdálené od chladného severu. Ježíš, ve své podstatě psychicky nevyrovnaný a duševně narušený, se s Angelikou nikdy nepotkává, přesto k ní chová sice platonický, ale zato tajný, vášnivý, neopětovaný a nenaplněný vnitřní citový vztah, který snad nejlépe vystihuje pojem souznění duší.
Ačkoli se jejich setkání zdá nedvratitelné, závěrečný scéna činí přítrž všem diskusím. Zhmotnění Angeliky před očima všech diváků patří mezi největší divadelní iluzionistické triky tohoto století. Tento trik je též někdy nazýván trikem melounu a biče.
Provedení muzikálu v prostorách menzy přináši zcela neobvyklé možnosti pro práci s diváky. Hlediště neexistuje a diváci tvoří dav prolínající se scénami a scenériemi. Vtáhnutí do děje je navíc umožněno nezvykle velkými prostory, ve kterých se odvíjí nit známého příběhu.
Muzikál Angelika a Jesus Christ Superstar otevírá neotřelé pohledy a ukazuje nové, dosud netušené souvislosti mezi oběma příběhy. Spojením postav, jejichž životní osudy jsou natolik silné, že vydají na desítky hodin filmových pásů, do jednoho muzikálu vznikl projekt, jehož kvalita překonává i taková díla, jako legendárního Mrazíka, poetickou Noc na Karlštejně nebo populární Vstávej, Vladimíre Iljiči, je ráno.
Jistě to byl Kristián, kdo přišel s nápadem inscenovat muzikál Jesus Christ Superstar, ale jak jsme dospěli k tomu, že to bude zrovna Angelika a Jesus Christ Superstar, to už si nepamatuji.
Rozhodnutí ale bylo jasné: Náš muzikál skončí šťastně (totiž svatbou) a Ježíše bude hrát žena.
Stoupli jsme si tedy v době oběda na vyvýšené místo v menze a jali se bezostyšně hledět zkušeným okem producentským na obědvající dívky.
Řeknu vám, byla to bída. Jak už to tak na matfyzu bývá. Až konečně upoutala naši pozornost krásná a důstojná černoška Nkechi. Jak se později ukázalo, studentka lékařské fakulty.
Trochu nerozvážně přijala roli Ježíše a když jsme za ní po pár týdnech přišli s kopií scénáře, strašně se divila, že jsme to mysleli vážně.
Menza se stala pro muzikál osudnou, neboť právě tam se nakonec celý muzikál odehrával. Pilátův palác byl umístěn do kinosálu, poslední večeře byla v rohovém sálu atd. A když Nkechi vyhnala zlé duchy z chrámu (mááááj templ šud bí...) a usedla znaveně na židli, aby zazpívala, že jí ty tři léta připadají jako třicet roků, opravdu vypadala jako stará, osudu odevzdaná černoška, jejíž dny už jsou sečteny.
Tolik tedy Jidášovy vzpomínky. Na závěr připomeňme slova z tehdejšího programu:
Slavná severská sága o krásné Angelice byla již téměř celá zfilmována francouzskými tvůrci. Vynechána byla pouze závěrečná část, která svou ponurostí nezapadala do konceptu "žabožroutí" Angeliky. V této části se totiž Angelika vzepře mocnému králi a ten, zabývaje se se svých volných chvílích okultismem a fetišismem, zaklíná Angeliku do tajemné fanatické postavy, která musí tak dlouho bloudit dějinami, dokud ji někdo neodsoudí k smrti. Tím by kletba byla zrušena.
Postava Geoffreye de Peyrac se nám tou dobou ztrácí v mlze a není jasné, zda se ještě někdy muž s jizvou objeví po boku Angeliky. Naposledy byl spatřen na břehu moře nedaleko Kodaně, kde rozmlouval s malou mořskou vílou. Ovšem je to jen pověst.
Osudy Ježíše Krista se na první pohled zdají být vzdálené od chladného severu. Ježíš, ve své podstatě psychicky nevyrovnaný a duševně narušený, se s Angelikou nikdy nepotkává, přesto k ní chová sice platonický, ale zato tajný, vášnivý, neopětovaný a nenaplněný vnitřní citový vztah, který snad nejlépe vystihuje pojem souznění duší.
Ačkoli se jejich setkání zdá nedvratitelné, závěrečný scéna činí přítrž všem diskusím. Zhmotnění Angeliky před očima všech diváků patří mezi největší divadelní iluzionistické triky tohoto století. Tento trik je též někdy nazýván trikem melounu a biče.
Provedení muzikálu v prostorách menzy přináši zcela neobvyklé možnosti pro práci s diváky. Hlediště neexistuje a diváci tvoří dav prolínající se scénami a scenériemi. Vtáhnutí do děje je navíc umožněno nezvykle velkými prostory, ve kterých se odvíjí nit známého příběhu.
Muzikál Angelika a Jesus Christ Superstar otevírá neotřelé pohledy a ukazuje nové, dosud netušené souvislosti mezi oběma příběhy. Spojením postav, jejichž životní osudy jsou natolik silné, že vydají na desítky hodin filmových pásů, do jednoho muzikálu vznikl projekt, jehož kvalita překonává i taková díla, jako legendárního Mrazíka, poetickou Noc na Karlštejně nebo populární Vstávej, Vladimíre Iljiči, je ráno.
MČČ: Články o černoškách
V rámci měsíce černošských článek pečlivě sbíráme a vyhodnucejeme články oslavující černošky. Článka bude průběžně doplňována!
Lénoviny: D Benga boj is kámin
" Matka nechce působit za volantem jako zfetovaná roztančená černoška..."
Tatooine: Čtyři plus jeden den v Kapském městě
"...zavelela pohledná černoška."
Láska a vše kolem ní: Hledám starou tlustou lesbickou černošku
"...pokud jste stará tlustá lesbická černoška, ideálně protivná, ale schopná, hlaste se u mne o místo."
Enimen: Má identita byla zneužita
"Stejně jako bývají zneužívány černošské ženy..."
Lehkomyslné řeči stojí životy: Bohatá černošská lesbička, co byla mužem
"...chtějte být bohatá, perfektně vypadající černošká lesbička z budoucnosti..."
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)