Pondělní rozjímání o Kristu

Už víme, že být Bohem je husté a že je možné, že Bůh existuje. Dnes se zaměříme na boží podstatu.

Na úvod dnešní očisty přijměme čtvrté dogma: Když je něco dobré, je to nutně dobré.

Je to skoro již dojemné, že? A teď vyložíme něco velmi vzrušujícího, totiž podstatu. Řekneme, že vlastnost je podstatou nějakého individua, pokud je jeho vlastností a navíc všechny další jeho vlastnosti nutně z této podstaty vyplývají. Ba co víc, ony z ní nutně vyplývají nezávisle na individuu. Pokud má někdo jiný vlastnost, která je podstatou nějakého individua, má zároveň i všechny ostatní vlastnosti tohoto individua.

Důsledkem toto jest, že každý má nutně nejvýše jednu podstatu a že žádná dvě různá individua nemají stejnou podstatu. Ba co víc, pokud je nějaká vlastnost něčí podstatou, nemá tuto vlastnost nikdo jiný.

A teď už se můžeme zamyslet: Co je boží podstatou? Prozkoumejme tu nejjednodušší možnost: Není náhodou boží podstatou právě to, že je Bohem? Není náhodou vlastnost "být Bohem" tou základní, ze které se odvíjejí všechny další boží vlastnosti?

Předpokládejme tedy, že máme Boha a že má nějakou vlastnost. Z předchozího již víme, že tato vlastnost musí být dobrá. Na druhou stranu, pokud je tato vlastnost dobrá, každý Bůh ji musí mít, a to dokonce nutně. Že je tato vlastnost nutně dobrá, to už jsme ale přijali za své (dnešní dogma), a proto musíme přijmout za své i to, že nutně je-li někdo Bohem, tuto vlastnost má. A protože jsme na začátku na tuto vlastnost nekladli žádné podmínky, platí to pro všechny vlastnosti, a tedy je podle definice podstaty právě "být Bohem" podstatou boží.

Zítra si povíme o vlastnosti X a ukážeme, že je možné, že Bůh nutně existuje.