Mnohem klidnější než divoký pátek.
Probouzíme se kolem poledne. Studujeme dějiny prostituce, někdo jde nakoupit. Během pojídání pain au chocolat brblám, že mám radši pain aux raisins.
Mariana strčí do Fabianovi do ruky Baudelaira, ať nám něco hezkého přečte. Opíjejte se, čím je libo - vínem, poezií, ctností, čte Fabian, a zejména se ctností má problém, neboť to čte česky.
Mariana se chystá na koupaliště, ale předtím si musí koupit plavky. Marně ji přesvědčuju, že plavky už dnes nejsou moderní. Sejdeme sedm pater po schodišti pro služky a míříme k nějakému obchodu.
V příšernějším obchodu jsem už dlouho nebyl. Samé ošklivé hadry, bude mě to ještě děsit ve snu. Mariana si vybírá nějaké bikiny a čeká před kabinkou. Marně ji přesvědčuju, že bikiny už dnes nejsou moderní.
Lama objevuje oddělení kosmetiky. Zpřehazuje a otevírá všechny možné lahvičky, běhá za námi se rtěnkami a tužkami a zoufale se nás snaží pomalovat. Když se trochu unaví, připne každému z nás na batoh ramínko. Bordél, volá Lama, dělám bordél. Tváříme se, že k němu nepatříme.
Pak do potravin, nákup na piknik. Lama běhá jako ratlík kolem jablek, žádná se mu nezdají dostatečně levná. Já beru banány a hroznové víno. Ještě šunku, sýr, Lama se vrací pro bagetu.
Loučíme se s Marianou a řešíme, co dál. Fabian navrhuje, že půjdeme k řece někam na trávu, prý je to odsud kousek. Jak daleko? vyzvídá Lama. Prý tak půl kiláku, možná jeden. Nebo dva nebo tři, viď? Fabian se jenom zubí a pak volá na celou ulici: Opíjíme se!
Opět ve dvou na kole. Po dvou vteřinách volám dost, dost, můj zadek! Ale už za půl hodiny jsme tam. Na betonu, leč pěkně ve stínu, naproti Louvru.
Poté, co se uvelebíme a vytáhneme piknikovky, zjišťujeme, že nemáme bagetu. Jak se to podařilo, jsem dodnes nepochopil. Fabian tahá z batohu další lahev červeného, kolik jich tam ještě má?
Pak nasedá na kolo a odjíždí hledat pekařství. Vrací se za dlouho a má pro nás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Žádné pekařství sice nenašel, ale i kdyby snad našel, bylo by to stejně jedno, protože si zapomněl peníze.
Hroznové víno a banány už jsou pryč, když si Lama všimne, že kolem nás prochází někdo s bagetou. Ukazuje se, že pekařství není ani tak daleko, jak jsme se báli, ale hlavně na druhou stranu, než Fabian jel.
Tentokrát jede Lama. Než se vrátí, je v lahvi červeného jen zdvořilostně na dně. S Fabianem společně pomlouváme EU, chválím jej za to, že jde v neděli volit "ne". Nakonec si Fabian do notýsku píše všechny osoby a čísla přítomného času slovesa opíjet se, navrch mu přihazuji rozkazovací způsob, a to i od dokonavého opít se.
Radostně piknikujeme, a pak už musím jít, čeká mě generální ředitel pařížské opery. Fabian chce jít se mnou, ale Lamovi by bylo samotnému smutno, tak je tam nechávám oba dva.
Před operou je nával lidí, kteří se snaží dostat dovnitř. Ochranka jim v tom brání, dnes pouze na pozvánky! Jen co strážní vidí v mých rukou kus papíru správné barvy, zvou mě dál. Nebožáci mučivě žadoní.
Gerard Mortier na mě mrká, tož na něj taky mrknu. Pak má krátký proslov, ve kterém se mu podaří mezi Čajkovského, Mozarta a Verdiho nenápadně zařadit i vtip proti Bushovi (smích) a výzvu ke schválení eústavy ("aby sjednocené Evropě udávala tón především Francie!"). Kdybych to byl býval věděl, byl bych na něj nemrkal.
Pijatyka, převážně nealkoholická. Pár lidí se se mnou jde seznámit, ale když schovám vousy do dlaně, všichni poznávají starého známého.
Cesta ze staré do nové opery je zdlouhavá, osvěžuji se nákupem několika cédéček. Sensační představení.
Pak krátká rozlučka se všemi a cesta metrem zpátky k Marianě. Klasické podzemní bloudění. Je půlnoc, Eiffelovka jiskří do tmy. Za pár minut ji to omrzí a už jenom točí majákovým světlem.
Dole je zamčeno, Mariana musí těch sedm pater dolů, a pak se mnou nahoru. Ta musí mít lýtka! Postel už je připravená, spát, spát, spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat