Mé biologické hodiny tikťakují

Tak jsem se vrátil z Amsterdamu. Říkal jsem přeci, že tam jedu, ne? Na operu. Nekrofilní.

Ta mrtvola naložená v láku vypada děsně věrně, ale když se za půl hodiny ani nehla, bylo jasné, že je umělá.

Jinak se těch zážitků za čtyři dny nakumulovalo tolik, že snad o nich ani nebudu psát, nechci-li se upsat. A to nechci. Znal jsem jednoho, ten se takhle upsal, a táhlo se to s ním celý život.

Ale už to nějak nezvládám. Chodit spát ve tři ráno a být na snídani už před jedenáctou, to ode mě byl éroický výkon.

Hospitality Club funguje. Tedy lidi fungují, web nějak nepremává. Zrovna před chvílí mi dokonce někdo telefonoval. Ani nevím, že jsem tam psal svůj telefon. Takže už dnes večer budu mít prvního hosta.

Jo a ta mrtvola se na konci pohla.