Trable s bílým oblekem

Trable největší: Není slamáček!

Vím, je to tragédie. Ani v Amsterdamu jsem žádný pořádný nesehnal. Ale nevzdávám se. Ostatně ten bílý oblek jsem sháněl šest let.

A je opravdu luxusní, přes veškerá holandská vedra v něm bylo po celé ty čtyři dny příjemně. Holt kvalita se pozná. Dokonce se mi zdálo, že i ty košile od pana Bosse se špiní nějak méně než obyčejné košile za patnáct stovek.

Den před odjezdem jsem si ještě utíkal pořídit doplňky k obleku. Boty z jemné světle hnědé kůže jsem našel rychle, ale najít k nim pak pásek ze stejného kusu dobytka, to už vyžadovalo um. Leč zdařilo se.

Pravidla hovoří jasně: Barva ponožek musí být totožná s barvou bot. A taky nastal opravdový problém. Nevím jak vy, ale mě ty kožené ponožky pořád nějak nejsou po chuti, a bavlněné se zase vyrábějí ve špatných barvách.

Řešení si dovolím prezentovat vzdor mé vrozené skromnosti. Koupil jsem si ponožky béžového odstínu mých tkaniček.

A za čtyři hodiny jsem v Praze.