Z čeho nejsem nadšen (a naopak)

Jmenuj pět věcí, z nichž jsou tví přátelé nebo lidé z tvé společenské vrstvy nadšeni a ty ne.

Je to pochopitelně strašná ostuda, že se o tom musel nejdřív zmínit Ondřej Štindl v Lidových novinách, abych se o této údajné hrátce amerických blogů dozvěděl i já. Ale co nadělám, mrtvá média mě svírají.

Nejdřív mě napadlo, že nic takového neexistuje. Ta uniformita! Když jsem se ale prokousal tím článkem až nakonec, zjistil jsem, že je to vlastně docela jednoduché, pokud se člověk drží kultury. Tak jsem vymyslel první bod, druhý a třetí se hned nabídl sám. Čtvrtý a pátý zatím nemám, což fikaně nahrazuju třemi body opačnými.

Tak tedy, z čeho nejsem nadšen a mí společensky přijatelní přátelé jsou:

1. Úroveň české hudby. Nesnáším většinu české hudební scény, protože neumějí zpívat, neumějí hrát, neumějí obojí, zpívají o blbostech, a/nebo se (tím vším!) ještě chlubí. Spadají do toho Plastici i Nohavica. Zejména z folku se mi zvedá žaludek. Jediné tři koncerty, na které bych šel (tj. jsou na stupnici od snesl bych je až k rád bych vidoslyšel): Radůza, Kočičková, Sdružení rodičů a přátel RoPy.

2. Zřejmě souvisí s bodem jedna: Hraní na kytaru u táboráku. Plameny, praskání, unylé pohledy, marná snaha naladit kytaru, ještě marnější snaha sladit dvě kytary, dohadování se nad výběrem písně, zahraj tohle, zahraj tamto, druhou sloku neumím, půjč mi kytaru, umím vybrnkat kousek jedný písničky.

3. Voda. Taková ta co teče a vy sedíte v loďce a voláte ahóóój! Brrr. Včetně knížek Zdeňka Šmída a podobných radovánek.

A teď naopak, z čeho jsem já nadšen a ostatní ne:

1. Politika a právo. Baví mě se tím brodit, sledovat, pročítat předpisy.

2. Souvisí s bodem jedna: Vyplňování daňového přiznání.

3. Mahler. Gustav.

~

Přidali se: adbar, anjin-san, fiksu pojka, gotcha, hroschik, plavovláska, rose a další, o kterých nevím.