Boj proti militantním nekuřákům

Nekuřáky, kteří málo bojují, je třeba zneškodnit!

Příšlo to - jako obvykle - z několika stran. Kuřáky bych pozabíjel, tvrdil mi jeden známý, který už takhle v minulosti vyhrožoval všemožným skupinám, naposledy snad komunistům. Musíme chránit jejich zdraví, volá EU. A teď zase Vanda Březinová, spolupracovnice České koalice proti tabáku, píše do Lidovek: Ať nás kuřáci neomezují!

A my je omezovat máme? Březinová není zrovna mistryní pera, ale to je spíš podružné. Rozhořčuje se nad nekuřáky, kteří nevedou proti kuřákům svatou válku (budiž prokleti a zneuctěni navždy!), pokračuje přes osvětu v nejbližším okolí ("nedovolme svým přátelům, aby kouřili v naší společnosti") a končí geniálním návodem, jak kuřáky společensky znemožnit.

Tolerance prostě platí jen jedním směrem, a čirou náhodou je to tolerance těch špatných k nám dobrým. Pořád se mi ale vkrádá do hlavy myšlénka, že ve společnosti mých přátel to není špatně zařízeno.

V kuřáckém prostředí (v hospodě nebo třeba u sebe doma) si zapálí, proč by mi to mělo vadit? Že mi načichne oblečení? Božíčku, pračky dnes nejsou nedostatkovým zbožím. Že se přiotrávím? Vždyť vlastně nic jiného nedělám, celý můj život je konzumování jedné velké škodliviny všemožnými způsoby. Dožít se devadesáti pěti lety na invalidním vozíku s naprosto zdravými plícemi opravdu nepotřebuju.

Normální je nekouřit? Normální je žít! Sláva hospodám zahaleným dýmem, sláva alkoholu, sláva řízkům na přepáleném oleji.

Ale to není cesta Vandy Březinové. Ta chce, abychom kuřákům dali svůj odpor "více méně najevo alespoň ostentativním odkašláním či dostatečně hlasitým komentářem v mezích slušnosti směrem k někomu vedle". To je hrůza, pani, viďte, hulí to jak fabrika, trochu soudnosti to nemá. Kdepak já v jejich letech, ale to je ta dnešní mládež, válku nezažili a starýho člověka sednout nepustí, to aby je člověk prosil.