Návrat k tradicím.
Šimek s Grossmanem kdysi navrhovali, aby se měsíc československo-sovětského přátelství posunul na leden, abychom to měli rychle za sebou a nemuseli se těšit až do listopadu. Nebylo jim vyhověno.
Mé cíle a závazky jsou jasné. Měsíc přátelství jsem zahájil ochutnávkou jistého likéru z místa, kde byla stvrzena a podepsána dohoda o rozpadu CCCP (čtenáři s politologickým vzděláním, a těch je tu jistě většina, jistě tuší, o čem mluvím). Pak ještě - přečíst si Zločin a trest, zhlédnout Z mrtvého domu, znovu Pikovou dámu, poslechnout si všechny Čajkovského symfonie a - a to už stačí. Nic se nemá přehánět.
I vy se můžete k měsíci přátelství připojit. Stačí si vzpomenout na aspoň patnáct bývalých sovětských republik. Já znal kdysi všechny, v abecedním pořádku.
Listopad je ale i měsícem vás, čtenářů. Tak si ho pěkně užijte. Protože nic netrvá věčně.
A co za to, kdyz si vzpomenu?
OdpovědětVymazatČest a sláva?
OdpovědětVymazatpodle vaculíka byl ještě měsíc zostřeného přátelství...
OdpovědětVymazatkomentáře na prvním místě? vida, jaká to novota:-)
OdpovědětVymazatA to jsem vymyslel úplně sám, a ty to nemůžeš popřít, protože jsi byl tak opilý, že si nic nepamatuješ...
OdpovědětVymazatU nás doma sa tradovalo, že jeden sovietsky tenista sa volal Kakulja.Ale z ktorej bol sovietskej republiky, to sa nezachovalo.A v slovenskom denníku SME pripomenuli včera mesiac priateľstva správou, že:"Hokejista Lintner si natrhol sedací sval, ruský tréner Popičin hovorí o smole"Asi toľko k mesiacu priateľstva.
OdpovědětVymazatJeště slovo a napíšu to tady naplno!
OdpovědětVymazatopilý? prázdná a falešná slůvka!
OdpovědětVymazat