Ztráta panictví

Kdybych už čirou náhodou před pár lety neviděl, jak se to dělá, asi bych byl bezradný...

Ale takhle, pche, kam se na mě nějaké píchlé kolo hrabe. Pěkně jsem vyndal takovej ten vercajk, co se s ním nadzvedává auto, auto jsem nadzvedl, zjistil jsem, že mám vercajk na blbým místě, položil auto, nadzvedl auto, zjistil, že šrouby nejdou povolit, když už je kolo ve vzduchu, položil auto, povolil šrouby (nohou, to je ten kumšt, to kdybych neviděl, tak je nikdy nepovolím), nadzvedl auto...



Prostě jsem to zvládl, akorát teď nevím, co mám dělat s tím píchlým kolem. Ale co, mám doma nějaké záplaty.

Ustavení rabína, kompars a tak různě

Převážně organizační issues.

Pokud to ještě nevíte, Jihočeské matky (proslavené loni akcí Jihočeské matky dětem, při které rituálně naházely do kontejneru dílo ďáblovo), se letos u příležitosti prvního všedřepíkářského sletu spojují s Pražskou obcí bloggerskou. Rituální obřad ustavení nového vůdce bude součástí filmu Koloušci útočí, a vy, milé matky, drazí sportovci a naši další příznivci, se tedy stáváte automaticky komparsisty. Nechce se od vás nic jiného, než abyste v klidu popíjeli a na daný pokyn náhle zemřeli.



Kromě toho ale ještě potřebuji takových asi pět lidí, kteří budou ve filmu déle, sehrají totiž vítání na vlakovém nádraží. Takže se prosím hlašte!



A konečně žádám představitele hlavních rolí, aby se mi, pokud tak ještě neučinili, ohlásili mailem, abychom mohli probrat podrobnosti.



Kromě herců pochopitelně přivítám i členy filmového štábu: klapku, assistant to Mr. Lobo, assistant to Miss Mekbílová, maskér/ka a další.



Z rekvizit zatím usilovně sháníme kápi a kostliveckou ruku (není potřeba celá paže).

a-k-t-u-a-l-i-t-y

Písmenko po písmenku naskakovaly na televizní obrazovce. Proč jsem se na to tehdy díval, netuším.

Po roce Vánoce - a nastal čas k aktualizaci odkazů na ostatní blogy. Kdyby se ten seznam automaticky aktualizoval podle toho, co zrovna mám či nemám ve své RSS čtečce, jistě by bylo líp. Ale to by se to muselo naprogramovat, ale ono se to zrovna nemá čas, ono to píše scénář.



Vánoce jsem ale nezmínil náhodou. Kdybyste mi snad náhodou chtěli napovědět, co bych si mohl přát k Vánocům, v komentářích je ring volný. Já pak ten seznam předám své rodině a mám vystaráno.



K odkazům tedy: Přidal jsem pár nesrozumitelných, jako je Tagblatt nebo Fiksu pojka. Charles Bacon napovídá, že tagblatt bude némlich to samý co deník, a fiksu pojka bude nějak souviset s netriviálními partiemi teorie množin, řekl bych.



A pak je tu aKB, a jako asistent, K jako Koubský, B jako Bagr, čouhající z kapsy.

Kritikou k lepším zítřkům

Zvláštní - od té doby, co jsem na jakési ředitelství EU napsal, že jsou bandou neschopných kreténů, mi sice už nikdo neodpověděl, ale přesto se cítím lépe.

Kritizovat se musí, i kdyby na chleba nebylo. A tak jsem si o víkendu přečetl svůj scénář, šel jsem do koupelny, podíval se na sebe do zrcadla a řekl si do očí: Napsal jsi sračku, kamaráde. Takže znovu a lépe.



A skutečně to vypadá lépe. Úvod už je zcela jasný, znovunapsaný, znovuzrozený, a se zbytkem se ještě poperu. Z tohoto místa, a nebo ještě raději z tohoto místa bych rád poděloval především Mekbílové a Lobovi, kteří přispěli (i když někteří z nich ne zcela chtěně) a snad ještě přispějí ke zdárné podobě tohoto veledíla.



Postava holky modrooké byla úplně vypuštěna, jinak snad ale seznam osob nedoznal závažnějších změn. Spor mezi Tou Neznámou a Enimenem, kdo bude hrát Kačenu Mývala, se snad nějak vyřeší ke spokojenosti všech. A Loba prosím, aby sobě vyhledal Janu Vanu, která s ním bude ochotna sehrát jednu naléhavě explicitní scénu.

Na pohlaví nezáleží

Bereme všechny koloušky...

Jste hodní, že se připisujete do komentářů, kdo by měl o jakou roli zájem. Již brzy si budu vybírat.



Rozepište se také o svém nadání, prosím! Mám totiž v záloze pár pěveckých a tanečních čísel.



Scénář bude přístupný pouze hercům, to snad chápete. Chinin zůstane tajemný. Střih a všechny ty postnatáčecí záležitosti proběhnou v lednu a film bude k dispozici na DVD někdy v únoru.

Jsem počítačově negramotný!

Že neumím ovládat novější mobily, na to už jsem si celkem zvykl (i když Siemens S65 mě vyvedl z míry ještě dneska), ale že už ani ten software...

Office 2003 se jmenuje ten zázrak. Málem jsem se rozplakal. Ty těžce nabyté dovednosti, a teď je to všechno fuč!



Koukám na ten nový Outlook, pochopit ho nemůžu. Co se to stalo s Wordem? Jak se sakra vyrábějí animace v Powerpointu? Jsem zmatený. Excel se zatím bojím otevřít...



Myslel jsem si, že do toho dorostu tak někdy v padesáti. O všech těch vymoženostech prohlásím, že mi nesměj do domu, budu si brumlat pod vousy, že všechny ty internety by měli zakázat, a zaměstnavateli budu vysvětlovat, že umím ovládat jenom ty starý počítače, ty s tou Javou a tak.



A budu vzpomínat, jaký to byly časy, jak se ještě skoro i programovalo, a jak lednička nehoukala, když si šel člověk v noci tajně ukrojit kus salámu.



Jenže ono to už přišlo teď. Najednou jsou tu nový systémy, který se vyvíjejí rychleji, než stačím sledovat, sotva člověk nastuduje SOA a SOAP a OLAP, už je tu zase něco jinýho. A teď už ani ten Office...

Inserát

Agentura P~O Production hledá do svého spektáklu Koloušci útočí nadějné herce a hérečky do těchto rolí:

Hlavní role:
Agáta Chrástecká, žena-vamp - obsazeno
Boždislav Němec, rabín - obsazeno
Kačena Mýval, hejsek
Křižník Potěmkin, Mývalův kamarád



Vedlejší role:
Pavlík Morozov, pianista a opilec
Jana Vana, pošťačka
Smrť Sejnočka, mystická postava a vypravěč
Helenka vod móře, barmanka
Dago Ujec, cizinec
holka Modrooká, přítelkyně na telefonu



Kompars:
lidé všech chutí pro náročné hospodské scény
dívky v krojích pro scény u vlaku
muži ocelových svalů pro scény na náměstí



Natáčení proběhne ve dnech 20. a 21. prosince 2004 v Praze.

Recitál

Kvete modře...

"To bys nevěřil, s jakou ženskou já sedím v kanclu," líčí mi David, který vypadá, že nedožije večera. "Je nachcípaná, vypadá, že nedožije večera, ale prej ne, nepůjde domu, jenom že si vezme paralen."



David vzdychne a všechno to v něm zarezonuje a já cítím, že už mi začíná být špatně. "Seber se a jdi domů, nebo mě ještě nakazíš, povídám jí, ale vona né... Naštěstí, hepčí, mě jen tak nějaká nemoc nechytne." A pokračuje: "Jsou úplně neschopný, ty ženský, nemaj úctu ke zdraví jiných! Když jsem nemocnej, hepčí, tak do práce nelezu, no ne?"



Pak mi poděkuje za lístek na recitál, který jsem mu přinesl, rozloučíme se a já pádím k lékarničce a cpu se éčkem, protože teď nedávno v novinách tvrdili, že se to nemá jíst, a novinám já nevěřim.



A druhej den mi volá, huhly huhly, že je mu tak špatně, že večer nikam nejde. A místo vedle mě je pak skutečně prázdné.



V první řadě!

A good soldier to a lady

Kdo z nás by nebyl?

Dnes odpoledne mě čekala naditá poštovní schránka s Othellem, Jindřichem, a především s Benešem a Blaženou, roztomilým to párkem pana Shakespeara.



Naposledy jsem Branaghovo Mnoho povyku pro nic viděl v roce 1994, a člověk (hle, třetí osoba) se trochu bojí, jestli to náhodou po deseti letech nebude tak zoufale k nesnesení, jako je dneska Neználek.



Ale není, Emma Thompson ukáže své opálené lýtko a už to sviští. Ta scéna od úvodních titulků k setkání na nádvoří je prostě senzační, sláva Kennethovi, a - buďme féroví - sláva Williamovi.



Navíc jsem včera viděl Jodie Fosterovou v podivném filmu Dlouhá zásnubní neděle. Tedy, ono by se jistě mnohé objasnilo, kdybych to neslyšel zrovna v originálním znění. Takhle vám můžu jenom říct, že se Jean-Pierre ve svých postupech opakuje, ale pořád je to hezké, a že je A. T. opět kouzelná, i když už ne tak okouzlující jako Amélie. Koneckonců, jmenuje se Matylda, nemá lžičku a kulhá.



A nedělejte (Lobo!), že se v těch křestních jménech ztrácíte!

To já ne, to on!

Říkali v rádiu, že takhle teda ne!

Jedině ve třetí osobě, vysvětloval ten pán a už byl docela vzteklý. Je nepřípustné, NEPŘÍPUSTNÉ!, aby se psalo v první osobě, aby byl autor zaměňován s vypravečem, to je ohavné!



Všechny velké romány byly napsány ve třetí osobě! To je umění! Balzac! Napsal snad Balzac někdy něco v první osobě? Nenapsal! To je prostě nesmysl z hlediska literárního, ontologického, narativního, kosmologického, politického, já protestuji, a protestuji se vší vážností!



A bušil u toho pěstičkou do stolu. Tak si to přeberte, a jestli máte ty kosmologický ambice nebo tak něco, přestaňte už laskavě psát v té nechutné první osobě. Koukněte, jak to pěkně jde: Jak Balzac nakupoval.

Sám já ladívám rád, jen sám

Ovšem kde jsou ty doby, kdy jsem ladil programy. Dneska to napíšu a hned to běží, napoprvé, jako Pája.

Poslední dobou se oddávám několika zcela zásadním věcem. Jednak si objednávám dévédéčka z Ameriky, a pak se raduju, jak jsem pěkně nakoupil. Včera jsem se kouknul na Marnou lásky snahu, Henry Pátý a Mnoho povyku pro nic už je na cestě, Othello už se balí do celofánu, jen ten Hamlet pořád ještě nevyšel.



Pak vymýšlím ty stanovy organizace, ve které bude Lobo rabínem. Už jsem tak daleko, že se mi i znelíbil název Pražská obec bloggerská. Měl by to být velmi vyvážený dokument, a pracuji na něm tedy dnem i nocí.



A konečně jsem se rozhodl, že jazyk francouzský se nejlépe naučím tak, když začnu do francouzštiny překládat poezii. A že z toho občas lezou věci, to vám řeknu. Francouzská metoda práce s částicemi je uchvacující.



A navíc jsem dostal chuť na bouli. Asi si o víkendu nějakou uvařím.

Bývalo jich o čtyři méně

Byly doby, kdy jsem neměl žádný mobilní telefon. Proč mám najednou čtyři?

Jeden asi věnuju kamarádovi. Siemens nebo Nokii? Ona je ta třicet tři desítka fakt docela pěkná...



Pak je tu ten starý Siemens M35 nebo kolik. Toho asi dám do bazaru, co s ním jinak. Snad kočkám na hraní? Chybí mu vzadu takový ten šroubeček.



A z těch zbylých dvou - jeden asi prodám. Nebo zahodím, kdo by dneska chtěl mobil. A zůstane mi jeden, kterým stejně nebudu telefonovat, a kdybych náhodou potřeboval, tak se rozbije.



To bude pech...

Můj listopad 89

Když ten goča tak pěkně prosí...

Byl jsem na škole v přírodě a už ani nevím, kde to bylo. Ale bylo tam pěkně. Přestali jsme se učit, protože učitelé neměli čas učit. Courali jsme tak různě venku, a večer nám třídní Ptáček dělal přednášku o minulosti, o budoucnosti, o tom, co se zrovna ten den stalo. Tak divně mu při tom svítily oči.



Jestli jsem tomu všemu rozuměl nebo ne, to už nevím. Ale chápal jsem, že už se doma nebudou vést diskuse o tom, kdo z rodičů vstoupí do strany, abych se dostal na vysokou, a že až zase jednou v hodině občanské nauky řeknu, že je dneska výročí úmrtí Jana Palacha, nebude muset tatínek do školy.



Pak jsem přijel domů, rodičům taky tak svítily oči, dali mi trikolóru, furt jsme koukali na televizi a já si v mezičase pročítal staré výtisky Svobodného slova, které snad ještě leží někde kdesi v šuplíku.



Ve škole jsme přeškrtali několik desítek stránek v učebnicích a vykašlali jsme se na ruštinu. Marně nás učitelka Paliculínová lákala na dopisy moskevských pionýrek. V září 1990 už nás učila anglicky.



A furt jsme volali to o té pravdě a lásce, utahovali si opasky, smáli se, jak je Kaiser zkoušený, a vůbec to byla taková doba, která se mi moc líbila. A když jsem pak už byl na vysoké, moc mi to chybělo.



Vynahradil jsem si to tenkrát s krizí České televize.

Mediální slovíčka

Na slovíčko, kolego...


Od té doby, co všichni známe pana poslance Kořistku, byl náš slovník obohacen o nevěrohodnost. Najednou jí mají v hubě všichni. Tenhle pán je nevěrohodný, tahle akce nevěrohodná, dokonce už se znevěrohodňuje. Už jenom zbývá, abychom přešli do domácího prostředí. Manželka ve výbuchu vzteku křičí na svého muže, že je nevěrohodný, tedy hodný nevěry, a přiznává tak nepřímo, že mu nasadila parohy.

Hermetika se skloňovala po povodních v roce 2002. Najednou se všechno hermeticky uzavíralo, někam do dveří si stoupnul esenbák a už z něj byl hermeťák. Při troše představivosti se tohle slůvko dalo naroubovat na vše. Hermeticky telefonovat, to asi bude bez odposlechů.

A konečně ještě na jedno slovo si vzpomínám. Přišlo tehdy od hada bratra Luxe. O jednom ze svých triků prohlásil, že je jistě legitimní. Najednou už se nedělily události a názory na dobré a špatné, ale na legitimní a nelegitimní, a - světe div se - legitimní byly všechny, i ty opoziční. Byli jsme jedna velká legitimní rodina. A když jsme si večer lehli do postele a nevěrohodně zavřeli oči, proběhl nám před hermeticky uzavřenýma očima celý náš legitimní život.

Amerika žije ve světě predikátové logiky prvního řádu

A proto Kerry nezvítězil...

Neboť z tvrzení "John Kerry se chce stát prezidentem USA" a "prezidentem USA je George W. Bush" plyne "John Kerry se chce stát Georgem W. Bushem". A to by mu manželka nedovolila...

Dnes ráno v rádiu

Ani slovo jsem si nevymyslel!

A po písničce tu máme další várku inzerátů. Na drátě bych měl mít Randolpha -

A tady je, hohohó! Jak se daří?

Výborně, díky. Co nabízíte, Randolphe?

Minulý týden jsem úspěšně prodal ty falešný vousy George Washingtona, Bůh mu žehnej, a dneska tu mám fajnový obrázky.

Tak obrázky...

Jo, takový fotky, hohohó. Už jsou starší, ale furt pěkný, a je na nich známý golfista z dvacátých let.

Jak se jmenuje?

Hohó, to nevím, ale jsou to fakt vydařený obrázky, takže jestli má někdo zájem, můj telefon je...

Nečekaná nabídka

Víš, mám malá prsa, řekl mi kamarád, a posmutněl. A navíc jsi stejně zadaný, dodal.


Pak si šel dát studenou sprchu. Asi mu dělá dobře na pleť. A já si vzpomněl na tu dámu, kterou jsem potkal v drogerii pod Mírákem. Do poledne zbývalo pár minut a já chtěl přijít zcela přesně...

Stála přede mnou ve frontě u pokladny, a mně na ní bylo pořád něco divné. Oči? Řasy jak mrkací panna? Ne, byl to ten šedý nádech tváří.

S vychytralou výmluvou "Netlačte se na mě tak!", kterou jsem adresoval těm za mnou, jsem se k ní přitočil - a bylo mi to jasné. Ráno se holila, ale roste to rychle. Překvapeně na mě pohlédla. Fakt, že za mnou nikdo nestál, jsem úspěšně bagatelizoval povzdechem a neutrálním pohledem na hodinky.

Díky, řekla pak ona dáma barytonem směrem k pokladní, která jí vracela drobné, a odcupitala ke dveřím.

Emrová: Hejtmani mě šikanují!

Ministryně se svěřila svým rodičům. Těm bylo již delší dobu podezřelé, že přichází z práce hladová a s modřinami.

"O přestávce do mě šťouchají, schovávají mi bačkory, musím jim dávat svou svačinu," řekla pak Emrová novinářům. Případem se již zabývá inspekce ministerstva školství.

"Jsem týraná, hluboce vyčerpaná, zubožená žena," rozplakala se ministryně na tiskové konferenci. Hejtmani vzkázali, že svou šikanu myslejí upřímně.

Proč Kerry nevyhraje

Je to všechno jenom taková bublina... až na to, že nikdy nepraskne.


- Koho budeš volit?
- Senátora Kerryho.
- A proč?
- Protože nemám rád Bushe.

A je jedno, kdo tam bude stát, a jaké bude mít vlasy. Nevolí se pro Bushe a pro Kerryho, volí se pro Bushe a proti Bushovi. A to je málo.

Kerry nabízí to, co může nabídnout každý. Kromě Bushe. Nevedl jsem národ do války. To se lehko říká, když nebyl prezidentem. Já taky nevedl národ do války.

A základem přece není svoboda nebo touha po pravdě, základem je bezpečí. A bezpečí zajistí svobodu s otisky prstů, a nastolí vyšší spravedlnost.

Když válka je mír, otroctví je svoboda a nevědomost je síla, co byste chtěli víc?

Jak se obléknout při telefonování

Znáte to - zazvoní telefon, a co teď? Co na sebe? Naše poradna poradí a inspiruje...

$$OBR13943$$ Bytelný svetr, model "Horská služba Boží Dar", po zesnulém dědečkovi, 0 Kč.

Univerzální bunda s kapucou, model "Kamarád do deště", nalezená u popelnic na Žižkově, 0 Kč.

Retro čepice, model "Michal Horáček", ušitá ze starých manšestráků, 26 Kč.

Sluneční brýle, model "Modrý blesk", koupené u Vietnamců v Holešovicích, 80 Kč.

Mobil, model "Nokia 3310", zapomenutý u McDonalda, 0 Kč.

Je třeba hubnout, hleďte, není zbytí

A kdo pozná, od koho jsem převzal titulek, je fakt machr. I vám ostatním ale prozradím druhou nejlepší dietu na světě.


Rozhodl jsem se, že skoncuji se svými tuky. Už žádné posměšky a poťouchlé narážky! Mé tělo bude pevné a pružné.

Pochopitelně jsem nejdříve přistoupil k nejlepší dietě na světě, k dietě Heleny Růžičkové: Všechen tuk se musí vymočit! Ale ani po půlhodině usilovného sezení jsem neuspěl.

Takže jinak, dietu si vymyslím vlastní, a bude tedy druhé nejlepší na světě. Dieta se skládá ze dvou částí: stravy a cvičení.

Základem stravovací části je tvrzení, že tukové buňky nejsou padlé na hlavičku. Když začnete omezovat přísun jídla, začnou se obávat třetí světové války, hladu a strádání, a protos e zabarikádují ve svých pozicích a nevyženete je ani grosskoštětem.

Taktika tedy je: Jíst hodně! Furt! Co nejvíc! Šestkrát denně. Tím tukové buňky ukolébáte a možná zmizí i po dobrém.

Omezení jídelníčku také není správné. Jíst se musí všechno. Ale když vám něco chutná a navíc je to zdravé, tak si toho prostě dejte víc. Já mám výhodu, že mi chutná skoro všechno, na svačinu si klidně vyložím ústa syrovým špenátem.

A taky se musí pít, voda je děsně užitečná. Před jídlem skleničku, v průběhu jídla další dvě.

Cvičební část pochopitelně obsahuje dřepíky. Tukové buňky, které polevily ve své ostražitosti, takovým jedním dřepíkem odpadnou tak rychle, že vás vaše okolí začne považovat za malomocné.

Program se ale asi musí trochu rozšířit, to je jasné. Rozhodl jsem se, že to bude program sedmidenní, ale zatím mám jasno jenom v pondělku.

Pondělí: Odpočinek.

Člověk jde po víkendu do práce, má toho plný zuby, takže je pondělí tím nejvhodnějším dnem k odpočinku a relaxaci. Ostatní dny ještě nemám promyšlené, ale jistě mě bude nějaký váš komentář inspirovat.

Volby v Amerikánsku

To vám povídám, že to ten Bush vyhraje.


Ne že by to bylo přeslavné vítězství, ale nějak to tam zpachtí. Však mu všichni drží palce, ne?

Chci říct tohle: Ne že bych Bushovi nějak fandil, ale že by byl Kerry nějaká výhra, o tom nijak zvlášť přesvědčený nejsem. Mám takový lehce paranoidní popis, že na tom prezidentovi nějak až tak moc nezáleží, že by se měl spíš volit ředitel CIA... (a jeden Bush už ředitelem byl, tak bacha).

A že nám není umožněno hlasovat (pche, to je nějaká demogracie?!), tak se v anketě neptám na vaše preference, ale na váš odhad.

Měsíc československo-sovětského přátelství

Návrat k tradicím.

Šimek s Grossmanem kdysi navrhovali, aby se měsíc československo-sovětského přátelství posunul na leden, abychom to měli rychle za sebou a nemuseli se těšit až do listopadu. Nebylo jim vyhověno.

Mé cíle a závazky jsou jasné. Měsíc přátelství jsem zahájil ochutnávkou jistého likéru z místa, kde byla stvrzena a podepsána dohoda o rozpadu CCCP (čtenáři s politologickým vzděláním, a těch je tu jistě většina, jistě tuší, o čem mluvím). Pak ještě - přečíst si Zločin a trest, zhlédnout Z mrtvého domu, znovu Pikovou dámu, poslechnout si všechny Čajkovského symfonie a - a to už stačí. Nic se nemá přehánět.

I vy se můžete k měsíci přátelství připojit. Stačí si vzpomenout na aspoň patnáct bývalých sovětských republik. Já znal kdysi všechny, v abecedním pořádku.

Listopad je ale i měsícem vás, čtenářů. Tak si ho pěkně užijte. Protože nic netrvá věčně.