Vytvoření Velkého Pořádku

Začíná to vždy nevinně. A hele, papír. Neměl bych ho někam založit?

Včera večer opět: A hele, tři papíry. Dva jsou na vyhození, ale tenhle je důležitý. Neměl bych ho někam založit? Strčíme ho do šanonu, vysvětluju Ludwigovi, který přiběhl asistovat.

Mé přestěhování do Ženevy s sebou přineslo likvidaci velkého stohu již nepotřebného papírového archivu. Výsledkem jsou čtyři zcela prázdné šanony a jeden naplněný tak z poloviny.

A tak tedy sahám po tom pátém a ukazuje se, že v něm kvůli tomu nalezenému papíru musím vytvořit podsložku. A v tom okamžiku se stane, co se stát nemá. Oči se mi zamlží, hledím do dáli, hruď se mi dne nadšením.

Akce Velký Pořádek! zvolám a Ludwig se raději běží schovat do vany. Ze všech možných koutů vytahuju všechny možné papíry, řadím je podle data a důležitosti, kategorizuju, vytvářím hromádky, slučuju je, dělím je, z děrovačky se už skoro kouří, a najednou - zvadnu. Nadšení vyschlo, je pozdě, chce se mi spát. Ještě včera docela uklizený pokoj je zanesený papírem.

Pečlivě sklidím osm hromádek z postele a položím je na zem k těm zbývajícím šestadvaceti. Na zítřek už mi zbývá jen rozhodnout u každé hromádky, do kterého z pěti šanonů ji zařadím. Pak si šanony pěkně vyrovnám na poličce a budu spokojený.

Ale dobře vím, že je to omyl. Že se mi zítra nebude chtít, že ty hromádky budu přelézat,obcházet, přeskakovat a přesouvat ještě několik týdnů, než mě zase popadne amok. Ale co, zhasnu a jdu spát.

Těžko říct, co se v té noci dělo. Snad byly myši obzvlášť drzé, snad nakupené papíry vytvářely fiktivní krajinu vhodnou pro partyzánské akce... Ráno jsem se už se svými hromádkami neshledal.

Všechny ty důležité papíry byly zmuchlané, potrhané, oškubané, rozdrápané a pomíchané, a celá ta směska byla rovnoměrně rozprostřena po celém pokoji. Jako kdyby napadl papírový sníh.

Než to začneš vyhazovat, zavrtěl se mi u nohy kočičí ocásek, nemohl bys mi dát nažrat?

Z piety jsem si na poličce vyrovnal svých pět prázdných šanonů.