Je mlha a ticho a nevidím břeh, čili s písní na rtech

Švýcarsko je v jistých ohledech docela benevolentní země. Někdy až moc. Až vás z toho málem zajede auto.

Je ráno, sedla si na nás mlha, šinu si to autem do práce a v protisměru mě míjejí šedé přízraky.
Mlhovky? Kdepak, ta auta vůbec nesvítí! Mám to risknout a odbočit vlevo? Tentokrát to vyšlo, ale příště?

A večer zase z práce. Sem tam si dokonce někdo i posvítí na cestu. Proč být viděn, když stačí vidět...
Křižovatkami se projíždí bez blinkrů - šetřme naše lesy.
Vjezdy na kruhové objezdy jsou ucpané stojícími auty, protože nikdy není jasné, kdy bude auto na objezdu uhybat,
a tak je lepší počkat.

Včera v půl sedmé večer jsem se vracel z nákupu, chci přejít silnici a koukám, uprostřed silnice stojí auto.
Divné... A vida, ono to auto jede! Všude tma jak v ranci a to auto si jede bez rozsvícených světel.
No co, lampy svítěj, na cestu vidím, ne?

Zdá se mi, že ten boj proti světelnému znečištění tu lidi pochopili trochu špatně.