Nejpodařenější rubrika Lidových novin

Akademie. Už od svého vzniku mě dokáže spolehlivě pobavit.

Do Akademie přispívají mj. vysokoškolští studenti. Jejich půvabné články rozdávají moudra na všechny strany. V každém z nich se totiž zcela vážně tváří, že jejich osobní zážitky platí pro všechny. Že to, co se děje u nich na koleji, se každý týden děje na všech kolejích.

Ale jsou mezi autory i tací, kteří prohlédli. V tom případě se dozvídáme děsivé hospodské příběhy o tom, jak to chodí na jiných školách.

Třeba jistá studentka FF UK se v článku o knihovnách domnívá, že "u informatiky si student vystačí pouze s poznámkami", protože knihovny nepotřebuje nebo mu knížky vknihovnách nevyhovují. Sděluje nám šokující zprávu, že českých manuálů vychází "málo a v žalostném překladu". "Programátor tak nahlédne maximálně do fondů diplomových prací", dozvídáme se.

Ba co víc, "jednotlivé knihovny Univerzity Karlovy jsou sice útulné [...], ale vládne v nich tabu na téměř jakékoliv využití informačních technologií". Jak šokantní!

Jaromír Novák osvětluje, jak dostudovat: "S dobrou diplomovou prací a její obhajobou nemusíte u státnic říci pomalu nic, a máte titul v kapse." Inu, není škola jako škola, Jaromíre.

"Čím déle budete na diplomové práci dělat, tím bude lepší!" No jo, u nás na sídlišti stavěli samošku pět let, a pak byla nejlepší na okrese...

J. Novák je pochopitelně velmi všímavý: "Vypozoroval jsem, že všichni, které znám, vypracovali diplomovou práci v podstatě až po dokončení její praktické části." Sice jsem smysl nepochytil, ale Novákovi uděluji čestné vyznamenání Malý pozorovatel.

Jak si najít vhodné téma své diplomové práce? Ani tady se radami nešetří: "Samotné obíhání fabrik většinou nestačí," lakonicky konstatuje autor.

V jiném článku nás Jakub Vavruška informuje o tom, že "většina škol má studium rozdělené do dvou cyklů". A v nich se asi studenti cyklí a cyklí. Abyste si snad nemysleli, že se Vavruška neumí vyjadřovat - on je logik: Výhodou volnosti při sestavování rozvrhu je podle něj to, že většina přednášek má nepovinnou účast.

"Na velkých školách vede obvykle přednášky docent" - no jo, ale co na malých školách? Docentík?

Nebo tohle moudro: "Kredity se udávají v minimálním limitu. Pokud musíte například splnit patnáct kreditů za semestr, znamená to, že si zapíšete přednášky a zkoušky za tolik kreditů, abyste dosáhli kýženého počtu." Kreditní systém jak na dlani.

Pilné studentky si přepočítávají kredity pod kolejní peřinou, dává Vavruška na závěr radu, jak úspěšně studovat.