Lišák Pixy aneb kolik je v češtině množných čísel

Petr Staníček nastražil češtinářskou past, která parádně sklapla. Zdánlivě neprůstřelně totiž dokládá, že čeština má více množných čísel! Co na to Ústav pro jazyk český? Kvůli této mimořádné události jsem byl nucen přerušit inventuru.

Cizinci se nemohou naučit česky, apeluje Pixy na příslušné autority, aby zrušily přebytečná množná čísla. Celá akce je ale pochopitelně pouze provokací, aprílem, na který mnoho lidí naletělo.

"Je to skutečně úsměvné," říká PhDr. Věra Šišková z Ústavu pro jazyk český. "A přitom je vysvětlení tak prosté."

Čeština má skutečně jen jedno množné číslo. Nikoho z nachytaných ani nenapadlo, že by se o více množných číslech museli přece ve škole učit. Proč ale došlo k takovému zmatku? Proč říkáme dva muži, ale pět mužů?

"Základní číslovky jeden, dva, tři a čtyři mají zvláštní postavení. Fungují podobně jako přídavná jména, přidávají se k počítanému předmětu. Od číslovky pět se ale situace mění. Číslovky mají povahu podstatných jmen, ke kterým se přídává počítaný předmět. A pokud je číslovka v prvním nebo čtvrtém pádě, vyjadřuje se tento předmět ve druhém pádě."

"Zkusme to na příkladu věty: Přišli dva muži. Podmětem jsou zde muži. Ale: Přišlo pět mužů - zde je podmětem číslovka pět. Příčestí slovesa má tvar středního rodu. Tedy přišlo pět koho, čeho, mužů."

Co říci na závěr?

"Jedná se pouze o odlišnou vazbu počítaných předmětů na číslovky jeden, dva, tři a čtyři. O žádném dalším množném číslu nemůže být řeč. Pan Staníček jen mate českou veřejnost."

"Ovšem," dodává PhDr. Šišková, "to všechno je obsahem učiva druhého stupně základní školy."

Kdopak z velectěných čtenářů nemá řádně dokončené základní vzdělání?