Ludwig nese myš

Upozornění vydavatele: Tento článek není vhodný pro útlocitné osoby ani pro kojící matky.

$$OBR1910$$ Ta šmouha na fotce, to je Ludwig, který nese v tlamě myš. Lepší fotku bohužel nemám, protože Ludwig s myší je neustále v pohybu a můj fotoaparát jest nevalné kvality.

Myš na obrázku, to jenom hračka. Krev z ní neteče. Ale jsou i myši, ze kterých krev teče. Ludwig byl odmalička velkým lovcem. S úspěchem chytal a následně požíral mouchy, můry a pdoobnou havěť, která si kdy dovolila vletět na jeho území. Srazit mouchu v letu mu nedělá problém. Otřesená moucha je pak schopna sotva chodit a když se Ludwigovi zdá, že chodí málo, tak do ní šťouchá tlapkou, aby ji povzbudil. Moucha se tedy odplahočí o kus dál, což Ludwig považuje za výzvu ke stíhání prchajícího trestance a útočí bez varování. Zajímavé je, že mu takhle funguje i s těmi hračkami...

Snad měl tehdy Ludwig narozeniny či svátek, prostě přinesl jsem mu živou myš. Takovou bílou s červenýma očičkama, koupenou ve Zverimexu. A protože jsem se bál, aby se myš někam nezaběhla, zavřeli jsme se s myší a s Ludwigem v koupelně. Vypustil jsem myš z krabičky a Ludwigovi se rozevřely oční panenky: To je ale velká moucha! A než se stačila myš vzpamatovat, zaťal do ní drápy a vyhodil ji do vzduchu.

(Skutečně to chcete číst dál? Následující odstavec byste asi měli přeskočit.)

Při dopadu si myš zlomila nohu. Ludwigova tlapa zaútočila podruhé. Jeden z drápů šel ale trochu nešťastně myšce přímo do oka. Třetí salto utla druhá Ludwigova tlapa v půlce - myš skončila se zlomeným vazem. Spláchl jsem zkrvavené tělíčko do záchoda, Ludwig z toho byl velmi nervózní a ještě druhý den ráno jsem jej našel čekat před záchodovu mísou, jestli se myš náhodou ještě neobjeví.

K pokusu s myší pak došlo ještě jednou. Tentokrát jsme šli na chodbu. Bylo to na koleji, chodby tam jsou dlouhé, těšili jsme se na závod a přizvali jsme k němu ještě Káťu, Ludwigovu starší sestru. Dali jsme myšce přiměřený náskok, který ale Ludwigovi nedělal žádné větší potíže. Přiběhl a myš prostě zakousl. V tu chvíli se přiřítila i Káťa, popadla myš do tlamy a zmizela v pokoji.

Marně jsme se snažili Káťu přesvědčit, že nebylo nejvhodnější schovat si někde v pokoji mrtvou myš. Hledali jsme ji, ale nenašli, a tak jsme se utěšovali tím, že ji odněkud vyhrabeme za pár dnů podle smradu.

Šli jsme spát. Kočky byly pochopitelně hyperaktivní, zběsile lítaly z jednoho kouta pokoje do druhého, ale že už jsem zvyklý, pomalu jsem usínal. Najednou mi dupla kočka na žaludek. Otevřel jsem oči a v té tmě jsem viděl jen siluetu, dost děsivou na to, abych se ještě dnes otřásl. Na hrudníku a břichu mi stála Káťa s mohutným knírem. Tedy s myší v tlamě. Měla ji pěkně vyváženou, že ji po obou stranách tlamy visela dolů jako mohutný mroží knír.

Nevěřili byste, jak extrémně obtížné je chytit kočku s myší v tlamě. Jak extrémně obtížné je donutit ji, aby tu myš vyplivla. A pak ještě musíte celou noc poslouchat žalostný nářek dvou zvířat, která úpí před záchodovou mísou, že jsme jim zase sebrali jejich nejmilejší hračku.