Ve vyšších polohách srážky

Sundal jsem nohu z plynu a odtrhl ruce křečovitě svírající volant. Jsem v Praze.

Ludwig se se mnou odmítá bavit. Jen se tak na mě pohoršeně dívá. Před deseti hodinama jsi mě strčil do týhle blbý přepravky, tak si to teď vyžer. A to ještě netušíš, kam jsi to přijel, povzdechnu si. A zamířím s Ludwigem do bojové zóny.

Odemknu a už ke mně cupitá Damien. V půli cesty se zarazí. Čuchám, čuchám člověčinu, řekl by děd Vševěd. Damien zavětřila Ludwiga. A Ludwig pochopil, kam se to dostal.

V téhle bojové zóně má Ludwig jediné místo, kde může přebývat. Pouze na zvýšeném patře v předsíni je chráněn před útoky Damien a Cézanna, kteří jako vždy odmítají připustit, že by s nimi mohl sdílet jejich vlastní byt nějaký vetřelec. Naštěstí se vždy za pár dní nechají přemluvit.

Ludwig je schovaný na patře a Damien se Cézannem mají válečnou poradu. Já budu tady v záloze za dveřma a vyrazím na něj, kdyby chtěl pryč, a ty jdi po něm, radí Cézanne. Než se stačí poradit, Ludwig opatrně seskočí z patra a jde na výzvědy.

Damien to rozhodí. Její ocas nabyde čtyřnásobně na objemu. Vrhá se na Ludwiga a ten se snaží zachránit útěkem. Damien těsně za ním, obě kočky jsou stejně rychlé, před Ludwigem se objeví hromada věcí, které jsem nanosil z auta, Ludwig se odráží, mohutným plavným skokem se přes ně přenáší, Damien to nečeká, zamotá se do tašek, ale to už Ludwig získal drahocenné setiny vteřiny, skáče na patro - a je v bezpečí.

Damien se ale nehodlá vzdát tak snadno. Šup! A je na patře. Boj je nepřehledný, obě kočky řvou a vřískají, v klubku neni jasné, kdo zrovna vítězí, ale zrovna ke mně doletěl chomáček černých chlupů, takže by Ludwig mohl mít navrch, a skutečně, najednou se z toho klubka vymotá jeho hlava, vztekle obnažené zuby a mohutná tlapa zasazující rány... Damien prohrává a seskakuje z patra.

Jdu si lehnout. Spím na jiném patře, v pokoji. V noci se budím, někdo po mě šlape. Na Damienku je to moc velké, na Pišinku moc malé: Ludwig. Nějakým zázrakem se probojoval až ke mně. Usínáme spolu, ale Ludwigovo vrnění se najednou mění v temně hluboké zamručení. Nepřítel se blíží.

Ludwig opouští můj pelech a jde se připravit. Metr a půl od žebříku nachází vhodnou pozici. Ještě jednou varovně zamručí, ale Damien tím nezastraší. Vybíhá po žebříku a vbíhá na patro. Rozhlédnout se už nestačí. Ludwig zaútočí, ten metr a půl má zvolený velmi vhodně, to musel mít dopředu promyšlené. Moment překvapení sehrál své, Damien bere žebřík dolů kotoulem.

Probouzím se pozdě, až v jedenáct hodin. Situace na bojišti je klasická. Ludwig na patře v předsíni, leží a tváří se, že mu všichni můžou políbit, Pišinka se válí na chodbě a odpočívá, Damien brousí kolem a furt šmíruje, jestli se Ludwig moc nehýbá, a Cézanne je stále ještě v záloze za dveřmi.

Ticho a klid. V televizi zrovna vykládají, jaké bude počasí, a mají naprostou pravdu: Ve vyšších polohách můžeme očekávat srážky. Kdo by to řekl, že takové zvýšené patro už je vyšší poloha.