Roztomilý blbec. Velká muka. Pohledy. Hovadiny.

29. 3. 2000

Má role je roztomilý blbec. Vždy k dispozici, vždy připraven k radě a k útěše. Ještě cítím, že mám šanci z toho uniknout a žít podle Balzaca, ještě snad. Ale též mohu podlehnout. Proč musím snášet taková muka? Spíše: Proč si je způsobuji, proč jim vytvářím živnou půdu? Zaříkávám se - už ani slovo! Mlčet jako hrob. Můj dekadentní náhled na svět se vrací, tajemství se prozrazují a přátelství se zrazují, vždyť pro to jedno i druhé vznikalo. Je hloupé ptát se po smyslu, když útočí na nás nesmysly.

Vyjádřil jsem přesně tento den, a už chybí jen nic neříkající fakta:

Zaspal jsem a šel do práce pěšky. Tím celý den rychleji uběhl, a z práce jsem již před devátou, chci si ještě číst a psát.

Pracovně přiměřeně, další specifikace hotova, udělal jsem třídění, tedy sice volné tempo, ale podle plánu. Ctirad psal úvod k článku na ostravskou konferenci, kontroloval jsem mu to po stránce slohové, pochvalně se přitom zmínil o B. (vcelku zbytečně).

Jako obvykle byla B. na síti jen chvilku. I další lidi měl jsem možnost potkati. Většina radostně hlásí došlý pohled.

Psát deník je pěkná hovadina a nebýt toho, že tento zápis je předpředposlední, už bych toho nechal. Nechávám toho tedy alespoň pro dnešek.