Přepískl jsem. Snídám a skoro neobědvám. Nadmutá koza a schůzka exfunkců. Přízemní Písmák.

30. 3. 2000

Zase jsem to lehce přepískl, je pár minut po půlnoci, právě jsem dorazil z práce. Už téměř neprogramuji, jen definuji úkoly, vytvářím specifikace, tvořím. Zítra mne ale ještě čeká trochu koncepčněji se podívat na plug-iny.

Dneska je vlastně poslední normální pracovní den, zítra už to bude lehce pochybné. Jako obvykle ve čtvrtek byl celý den velmi klidný, neudálo se snad téměř nic zvláštního - ale ano, ráno se mi podařilo se nasnídat, to byl tedy výkon přímo heroický. Zato oběd se mi dařilo nemístně odkládat, až jsem na něj málem zapomněl. Už se těším na nějaké pořádné jídlo, tady nemám ani čas si udělat flák pořádného masa.

Přišel mi pohled od Vzoromila, je na něm místo atentátu JFK, zřejmě tím naznačuje, že bych mohl zajít podobnou smrtí. Již se těším.

Měl jsem dnes dopoledne volat Andělovi, nevzpomněl jsem si. A vůbec, když něco potřebuje, ať napíše mail, nebudu kolem něho lítat jak nadmutá koza.

Napsal mi Olda Bílek ohledně schůzky akademických exfunkcionářů. Je to velmi milé, plánováno na 12. dubna, tedy přesně měsíc před začátkem PJ a dva měsíce před během přes most. Dvanáctka je zřejmě nějaké oblíbené datumové číslo.

Začínám trochu víc pronikat do Písmáka, a zdá se mi ten systém čím dál tím víc zajímavější. Taková snůška naivních lidí, majících radost z každé voloviny, do toho pár jedinců se zdravým rozumem, to všechno se mísí a vře a hádá a obdivuje, tak dokonale dadaistické a přitom tak přízemní. Jsem z toho celý pryč.