Zase v Prase

Bylo půl druhé v noci, čekal jsem na zastávce na noční jedenapadesátku. Přijelo auto, vylezl z něj chlap, vyndal štafle, odmontoval ze sloupku číslo 51, strhnul jízdní řád a odjel. Posmutněl jsem a zabořil ruce hlouběji do kapes.

Ještě se vzpamatovávám z čarodějnic. Buřty z Tesca měly daleko do libovolné poživatiny, a musely být nakonec obřadně upáleny. Směs umělé hmoty a hromady éček byla až překvapivě hořlavá.

A teď řeším to závažné dilemno, jestli mám jít večer někam do hospody, nebo konečně alespoň jednou vidět tu superstarovou slávu.