Krátká zpráva o pařížském výletu

Všichni jsou již zvědaví. Tak jaké to bylo? Zasvinil si svůj bílý oblek červeným vínem? Ano!

Ještě v Ženevě, večer před odjezdem, jsem řešil zásadní otázku, jaké boty si vzít. Jistě, chtělo by to béžové, jenomže to bych si musel koupit i béžové ponožky a béžový pásek. Nu co, vstal jsem druhý den o trochu dřív a vydal se na nákup.

Leč nebylo mi dopřáno. Obchod otevíral až v devět, to už bych nestihl. Tak tedy černé boty, černé ponožky, černý pásek.

V Lucemburské zahradě jsem se vyjímal parádně, jako bych tam patřil odjakživa. Na demonstraci proti evropské ústavě (vivat la France!) jsem byl v bílém obleku myslím jediný. Na seinském břehu taky, leč nikomu z povalujících se zevlovačů to nevadilo.

Právě tam se to stalo, byla sobota odpoledne, a na kalhoty mi skápla kapka z hroznového vína, které jsem bobodrtil v ústech. Seina, řeka to všemocná, skvrnku rychle zahladila, takže večer v opeře jsem byl opět fit.

Ubytování maličké, leč roztomilé. Vešli jsme se tam jen taktak, já a můj oblek.

A v neděli večer zase zpátky. Ludwig už začínal být nervózní. Što naša žizň? Igra!

Žádné komentáře:

Okomentovat