Všichni jsou již zvědaví. Tak jaké to bylo? Zasvinil si svůj bílý oblek červeným vínem? Ano!
Ještě v Ženevě, večer před odjezdem, jsem řešil zásadní otázku, jaké boty si vzít. Jistě, chtělo by to béžové, jenomže to bych si musel koupit i béžové ponožky a béžový pásek. Nu co, vstal jsem druhý den o trochu dřív a vydal se na nákup.
Leč nebylo mi dopřáno. Obchod otevíral až v devět, to už bych nestihl. Tak tedy černé boty, černé ponožky, černý pásek.
V Lucemburské zahradě jsem se vyjímal parádně, jako bych tam patřil odjakživa. Na demonstraci proti evropské ústavě (vivat la France!) jsem byl v bílém obleku myslím jediný. Na seinském břehu taky, leč nikomu z povalujících se zevlovačů to nevadilo.
Právě tam se to stalo, byla sobota odpoledne, a na kalhoty mi skápla kapka z hroznového vína, které jsem bobodrtil v ústech. Seina, řeka to všemocná, skvrnku rychle zahladila, takže večer v opeře jsem byl opět fit.
Ubytování maličké, leč roztomilé. Vešli jsme se tam jen taktak, já a můj oblek.
A v neděli večer zase zpátky. Ludwig už začínal být nervózní. Što naša žizň? Igra!
Žádné komentáře:
Okomentovat