Všichni kolem mě tím žijí. Zemětřesení! Každý líčí své hrůzné zážitky - jak se polička rozklepala, jak kafe vyšplouchlo z hrnečku, jak se podlaha chvěla, každý je něčím zajímavý.
Jenom já nic. Zúčastním se zemětřesení a nevím o tom. Ptají se mě z Čech: Jsi v pořádku, nestalo se ti při tom vašem zemětřesení nic? A já nemám ani žádnou veselou příhodu, kterou bych mohl dát k dobru. Třeba jsem mohl zavrávorat na chodbě nebo při močení (to ne, to už má kolega odvedle). Tak leda močení na chodbě, to ještě nikdo neříkal. Nebo by mi mohl vypadnout odněkud piercing, kdybych ho v tom někudu měl.
Naštěstí jsem se nechal těsně před zemětřesením docela nakrátko ostříhat. A tak když někdo začne vykládat, jak se mu třásla země pod nohama, jenom tak nenuceně vzdychnu a tónem "to ještě nic není, č. 8b" pronesu: No to mi povídej, mně z toho málem slezly vlasy...
Ale jinak je to bída.
Žádné komentáře:
Okomentovat