Zalézáme pod peřinu po anglicku

Dělat věci po anglicku vyžaduje jistou dávku cviku. Zmizet po anglicku se ještě dá, ale vlézt si po anglicku do postele, to už vyžaduje nezanedbatelný výcvik.

První noc v anglickém hotelu. Dopijete šampaňské, jahody kopnete pod konferenční stolek a popřemýšlíte, jak zdolat nedobytnou tvrz, čili postel.

Máte totiž spát pod dekou obalenou prostěradlem, a ta deka je mnohem větší než postel a všechen ten její přebytek je ze tří stran pečlivě nacpán pod matraci. Popřemýšlení skončeno, nastupuje hrubá síla. Deku je nutné vytáhnout, tím se pochopitelně vytáhne i spodní prostěradlo a všechno okolo, takže nakonec sice máte volnou deku, pod kterou můžete spát, ale postel vypadá jako po bitvě, a to jste v ní ještě neleželi.

Ve vašem případě tomožná není tak katastrofální, ale já jsem ve spánku hamoun. Pokud ležím na prostěradle, které není nijak uchyceno, během noci si ho celé shrnu a nakopu pod sebe.

Takže se tedy stydíte, jak jste tu postel zvalchovali, ale další večer se vrátíte do hostelu a vítá vás panensky urovnaná postel. Dojme vás úděl pokojské a snažíte se postel příliš neposkvrnit. Zalézt pod deku zeshora se ukáže být zhola nemožné, ale po jisté době se vám podaří povytáhnout deku jen na jedné straně a nasoukat se mezi dvě prostěradla.

Je to strašný pocit. Celou noc máte děsivé sny, ve kterých se vás někdo snaží zašlápnout, splácnout či jinak ochromit, nemůžete se otočit, protože napnutá deka brání přetočení na bok, a nejhorší je to s chodidly, která jsou připlácnutá k posteli jako kdyby vám na nich ležel tucet Ludwigů. Největší šok ale nastává ráno, kdy nemůžete najít únikový východ, který jste předchozí večer tak pečlivě budovali, a když už ho najdete, zapomenete systém, kterým jste do postele vlezli, a tak se jak píďalka vysouváte z toho bavlněného krytu, přitahujete se k nočnímu stolku, který je bohužel na kolečkách, až konečně horní polovinou těla padáte na huňatý koberec a plazením postel opustíte.

Během týdne se vypracujete a už víte, kam přesně sáhnout a kde co povolit, aby byl spánek alespoň trochu snesitelný. Jednou za čas se i rozšoupnete a celou postel rozházíte jako poprvé. Jenomže vám pořád vrtá hlavou, jestli něco neděláte špatně. Jestli neexistuje nějaký fígl, jak z toho ven, jak se normálně vyspat. A taky byste rádi věděli, kdo a proč tohle nesmyslné stlaní vymyslel.

Teď by měl tento článek skončit, aby mohl agent Kůpr všechno odhalit v příštím díle. A taky že skončí.

V příštím díle uvidíte: Kůpr pozoruje marný zápas umírající ženy s postelí. Pokojská podlehne ostrému výslechu a vše přiznává.

Související články:

Hrůzná Anglie: Pomalost