Odpočívej

Když jsme vynesli mrtvého Ludwiga v papírové rakvičce z ordinace, seděla v čekárně paní s dítětem. "Taky máte kočičku?" ptala se zvesela, ale my jen zavrtěli hlavou. A dřív, než jí došlo, co se před chvílí v ordinaci stalo, řeklo dítě: "Asi to bude králík."

Posledních šest týdnů byl Ludwig na přísné dietě, zhubl na dvě a půl kila, zůstala z něj jen ta velká hlava a dlouhé nohy. V neděli mu zkolabovala i ta poslední polovina jedné ledviny, kterou ještě měl jakž takž funkční. Nečištěná krev ho pomalu otravovala, poslední měsíce si vůbec neodpočinul.

V bytě je prázdno. Ráno nás nikdo nebudí, při snídani chybí jeho silueta na okně. Už není komu pouštět vodu, vždy otevřené dveře do koupelny můžou zůstat zavřené. Damien poctivě vrní, ale v soutěži o nejhlasitější ledničku zůstala sama. Ludwig spí v klubíčku, zabalený do své oblíbené ovčí deky.

Bylo mu dvanáct let.