Na začátek světa

Market st, ke které se stále vracím (protože po ní chodím do práce), je tečována očíslovanými ulicemi. Já se většinou pohybuju mezi Pátou a Šestou, párkrát jsem byl až na Deváté. Ale pořád mě to láká, vždyť před Pátou musí být Čtvrtá, a pak Třetí, Druhá a První - a tam, tam musí být začátek světa.

A tak se tedy vydám na cestu. Je to dlouhá cesta, a náročná, protože zítra je Den otců a všechno se prodává za pakatel. Než se dostanu na Pátou, musím se prodírat obchodníky, kteří mi pro mého otce nabízejí všechno, ale americké všechno je jiné než naše všechno, a obchodníci mi nevěří, když upřímně pochybuji o tom, zda by můj otec skutečně využil leštítko na nehty.

A stejně, když jsem na Třetí, už jsem obtížen rozličnými balíčky. Bloky jsou delší a delší, občas jsou tak dlouhé, že je v nich i malá pojmenovaná ulice. Shrben, nakloněn proti větru, odevzdaně šlapu dál. Cesta na začátek světa nemůže, nesmí být jednoduchá.

Tak tedy Druhá a už jen poslední blok! Mraky se valí oblohou, ve vzduchu rezonují nízké frekvence. Co mě tam asi čeká? Temnota, či prozření? Co je na začátku světa?

Poslední metry mě dělí od První a já si musím zpívat, že tam, tam, over the rainbow...

A pak to uvidím. Srdce se mi rozbuší, ale jen na chvíli. Jsem klidný, dojatý, smířený. Ano, tak to má být.

Otáčím se a vracím se zpátky. Vysvitne sluníčko, vítr přestane vát. Hodím pár drobných pouličnímu bubeníkovi a jdu tam, odkud jsem přišel.

No, tak co tam tedy bylo? Co je na začátku světa?

Inu, co by. AT&T a Bank of America.