Jak se domluvit

Na letišti si najdu první volný taxík. Řidič mlčky naloží moje kufry, posadím se a čekám, až se zeptá, kam to bude. Řidič se taky posadí a čeká, až řeknu, kam to bude.

Jsem vytrvalejší, tak se nakonec otočí a zvedne obočí. Westin St Francis, říkám mu jméno hotelu a on se jen mlčky otočí a rozjede se.

Je mi jasné, že neví, kam jede. Teď je to ještě jednoduché, desetiproudá dálnice od letiště do města je tu jen jedna, a až budeme v centru, začne vyzvídat, kam to vlastně chci a kde to je. Westinů je v SF víc, St Francis stojí na Union sq a adresu má na Powell st.

Jedeme a ticho je tíživé. S taxikáři si nepovídám, ale tady to tak nějak očekávám. Tak aspoň očumuju, zamávám do kamery, a pak si všimnu licence, která je hned vedle. Na licenci je jméno - a já začínám tušit.

Where are you from? ptám se, ale taxikář se jenom zmateně tváří. What country? Kántry, potvrzuje, a když vypálím atkudá vy, tak se rozzáří. Valerij je totiž z Ruska.

Za patnáct let v San Franciscu se ještě nestihl naučit anglicky, ale hotel i cestu k němu zná, jenom to neuměl dát dostatečně dobře najevo. Dostávám první výklad o místních pamětihodnostech - óčeň krasývyj górod - a už tu jsme: Union sq.

Nemůžu si vzpomenout, jak se řekne rusky účet, ale Valerij se už na mě zubí a podává mi předtištěný papírek, který si musím sám vyplnit: Rycýpt!