Není pravda, že nepíšu

Jenom se mi píše tak nějak hůř, s tím dítětem na krku. Penis jsem pojmenoval MissMarple, abyste věděli, a objevil jsem Toma Evslina.

Nebýt Pavla, tak bych na něj pochopitelně nikdy nenarazil, ale takový už já jsem, co byste po mně chtěli.

O víkendu jsem oslavil své narozeniny, upekl jsem si čokoládový dort, dvakrát jsem ho podélně rozřízl, do prvního zářezu dal marmeládu a máslový krém, druhý vyztužil marcipánem, navrch položil podélně rozkrojené banány a celé to zalil půl litrem šlehačky s vanililkou.

Ale zpátky k Evslinovi. Ve svém úterním článku Customer Service – The Good, The Bad, and The Ugly popisuje své trable se zákaznickou podporou a někdy to vypadá, no, inu, jako v Čechách.

S Vltavou mám za sebou další sérii telefonátů a nutno říct, že ten, kdo vymýšlel systém, u kterého ty dívčiny s telefony sedí, by zasloužil na holou. A ty holky taky.

- No tak já se tam dívala a ono je to tak, že už to bylo odeslaný, desátýho a jedenáctýho, ale vrátilo se nám to, víte.
- Desátýho a jedenáctýho čeho?
- No listopadu.
- Ale to je objednávka z prosince.
- No tak prosince.
- Ale to je objednávka z patnáctýho prosince.
- No tak ledna.
- Ale ještě osmnáctého ledna...
- No to je jedno, já už si ten měsíc přesně nepamatuju, ale prostě už to bylo poslaný. Tak my vám to pošlem znova, ale teď ne, nemáme to na skladě, víte?

Vím. Ale už brzy to prý na skladě bude. Desátého, možná jedenáctého.