Podej čertu prst

Jsem nemocný. Zrovna když mám tolik práce! Ale co to plácám, já mám přece práce furt stejně.

V pondělí ráno jsem s horečkou naklusal na matfyz - tři hodiny jsem strávil čekáním, až studenti dopíší zápočtové písemky. Tak jsem si alespoň četl Novaka, ale nějak se mi zdá, že z toho kvůlivá té horečce moc nemám.

Pak honem do postele a potit se a spát, jenomže ty písemky pořád straší, sám si ještě pamatuju tu nervozitu, to čekání, než se objevily výsledky. Tak se to snažím opravit co nejrychleji. Vždycky dvě písemky, chvíli se potit, zase dvě písemky, zase se potit... než jsem včera úplně odpadl, opravil jsem jich snad jenom deset.

Poslední týden jsem se studenty diskutoval o tom, jestli pět písemek za semestr není moc - na množství a na přísnost. A padl zajímavý návrh, že by se mohl ten nejhorší výsledek nezapočítávat. A že ten poslední test dopadl katastroficky (nejčastější bodový zisk byl záporný) a že tam už nezbyl žádný čas na dovysvětlení a že mě to trápilo, tak jsem spolu s prvními zápočty vyvěsil, že změkčuji podmínky udělení zápočtu.

To jsem si dal. Od té doby mi chodí vyčítavé vzkazy od těch, kteří už zápočet mají, že kdyby to byli bývali věděli dřív, tak by se bývali tolik nesnažili.

Tedy že je to pěkně nespravedlivé.

Ale to si nemyslím. Možná to bylo jen tou mou špatnou formulací. Já chtěl zejména říct, že kdo nedosáhne ani na tu sníženou hranici, zápočet nedostane, ani kdyby zahrál Rapsodii v modrém na tři suché rohlíky. A u ostatních že je diskuse možná.

Zajímavé taky je, kolik lidí přesně doťápne na ten minimální schod. Opravuju písemku a nekoukám se, kolik bodů k zápočtu potřebuje. 36 bodů, to je parádní výsledek, plus kolik? Plus 5, to je 41, minimální hranice pro zápočet. To je štěstí! A druhý: 28 bodů, to už je horší, ale pořád ještě dobré, plus kolik? Plus 13. 26? Plus 15. A tak, pořád.

V jednom případě to vyšlo na 40 bodů. Tak jsem se znovu podíval do písemky, a ejhle, přehlédl jsem se: 41!

Tak ještě posledních 21 písemek...