Lieder ohne Worte

Porozumění se mi dostává plnými hrstmi.

Vstávám a něco je jinak - nemůžu mluvit! Hlasivky o sebe mlaskají a cvakají, ale ani mi to nekníkne.

Žena mě polituje a připraví snídani. Teplý čaj mi dělá dobře.

A na co vlastně jdeme v tu sobotu? vyzvídá. V sobotu totiž jdeme na koncert.

Ukazuju ven, jak je tam pěkně. Pak rukou rostu a pučím do přenádherného květu.

Svěcení jara? hádá má drahá a hádá dobře. A na co ještě?

Snažím se napodobit hru v housle, ale vzdáleností levé ruky od klíční jamky volím něco mezi houslemi a violou, takže není nic poznat.

Zmenšuji imaginární nástroj a už je to jasné - housle, houslový koncert! A čí?

A tady už přestává veškerá legrace. Jaro, housle, to se ještě dá zpantomimit, ale skladatel? Možná ještě tak Smetana, za účasti ledničky, ale tohle?

Nakonec odsouvám svůj hrneček a do klaviatury jídelního stolu němě zabuším první tři klavírní akordy z jednoho klavírního koncertu.

Čajkovský! bez problémů poznává má žena a oba spokojeně odcházíme do práce.