Léčím zvířata, ne krevní testy

- řekl veterinář. Protože podle výsledků těch testů je tvůj kocour už po smrti.

Ovšem Ludwig má tvrdý kořínek. Nezajímá ho, kolik by měl mít krvinek. Vesele běhá, žere (pokud zrovna nemusí držet hladovku), z nemoci si nic nedělá. Vcelku pozitivní přístup.

A to i přesto, že už se doma ani neohřeje. Pořád na cestách - tramvaj, metro, autobus, všechno už důvěrně zná. I pana doktora, který mu provádí ošklivé věci. Dneska mu nahmatal ošklivé uzliny vzadu na nohách a pak se mu dlouho rejpal jehlou v žíle, aby z něj dostal ještě nějakou krev.

Ludwig ani necekl, jen pak sám zcela dobrovolně vlezl do přepravky a nechal nad sebou zaklapnout víko. Zavřít a pryč! Jsou to nepříjemné tříhodinové vycházky.

Jediný přešlý jsem vlastně já. Ani se s nikým nechci bavit. Ani nic. Máma má dneska narozeniny, ale copak jí můžu zavolat?