Chvilku poezie považuji nadpisem za splněnou a můžeme směle přejít k bolestem mé hlavy.
Překvapivě se ukázalo, že ne vše, co jsem tu včera slátal, bylo jen výplodem mé choré mysli. Jakýsi Sokratův žák skutečně vymyslel spacák, jen si jej zapomněl dát patentovat. A to mě zmátlo.
Čerstvě narozeného ptakopyska jsem ale doma nikde nenašel. Podle krvavých skvrn na koberci mám pocit, že se s ním Ludwig sblížil až prolnul.
Včerejšek byl opět ve znamení prášků, brašíků bílých kulaťoučkých, ham ham ham, spolknu celý krám.
Dopolední výsledek byl ten, že se mi ve snu zjevila Anne Sophie von Otter v zelených šatech a s vážnou tváří mi sdělila Velké Tajemství Života. Bohužel švédsky.
Večer jsem se pak vtělil do Václava Havla a obcoval jsem s tuleněm. To už opravdu nechápu. Já, který mám problémy rozeznat tuleně od toho druhého, co ani nevím, jak se vlastně jmenuje. Tučňák to ale není. Podrobnosti té sodomie gomorie si nepamatuju, ale bylo to přiměřeně nechutné. Tak pojď, prášečku...
to druhe je lachtan. Je to to zvirakto, ktere cvici s mickem na cumaku a zere ryby. A krome toho je to to zvire, co neni tulen
OdpovědětVymazatSprávně. Tak s lachtanem ne, míček na čumáku to nemělo.
OdpovědětVymazatA nemělo to kly? To by to byl mrož. Nebo to mohlo být to čtvrté, co už vůbec nevím, jak se jmenuje. A pokud jde o prasárny, mám doma úžasnou plyšovou ježuru - vypadá spíš jako hodně chlupatý mini-penis. To by byla teprve erotika :-)
OdpovědětVymazatTedy ehm děkuji, ale ježurru jaksi nechci.
OdpovědětVymazat