Chvála zvířeny domácí milované, koček obzvláště

Ne, k takovým necitelným a podlým tvrzením již nelze mlčet.

Už nějaký čas si v hlavičce sumíruju štvavý (jak jinak) článek na server Modrý kocouř, který je místy skutečně vydařený a místy hlásá bludy. A když se do toho opřel ještě Lobo, který, zmaten a pomaten svým alkoholovým opojením, sepsal článek Psi a kočky z okolí místo vhodnějšího Proč vyhazovat starou matraci, rozhodl jsem se, že to setřu všechno naráz.

Lobo se vymlouvá na svůj mrzký původ, který je zodpovědný za jeho černobílé vidění světa. Domácí zvíře prý má být užitečné! Probuďte jej v půl čtvrté ráno a začne odříkávat, že slepice snáší vejce a kráva dojí mléko. Neříká se ovšem dojí, ale dopije.

A zvíře že nepatří do postele? To snad má citově strádat kdesi na holé zemi, zatímco objekt jeho lásky se vyvaluje na posteli?! Slez z koně, zpanštělý Lobo, volal by Standa Grossů, kdyby to četl.

Zvíře patří tam, kde je jeho přítel. Minimálně do stejné místnosti. Když jdu do kuchyně, Ludwig se sebere a jde také do kuchyně. Jdu na záchod, Ludwig se mnou. Chodím po obýváku, Ludwig spí na židli. Sednu si do křesla, Ludwig se probudí a lehne si na mě. Přesunu se na postel, Ludwig si lehne vedle mě. Jak prosté. 

Modrý kocouř udržuje jiné bludy, tentokrát o výchově koček. Že prý kočka není jako pes, kočka nebude poslouchat na slovo, aportovat či číst si noviny. Že prý lze kočce vysvětlit jenom to, co nesmí.

Omyl! Vezmu namátkou nějakou kočku ze svého okolí, třeba Ludwiga: Vítá mě, když přicházím, na zavolání přiběhne, aportuje, na povel na mě vyskočí, a jak někam položím noviny, už je v nich nalezlý. Včera jsem ho dokonce naučil udělat dřep, a to je někdy zatěžko udělat i lidem, to si přiznejme.

Ke kočce je však třeba přistupovat jako k věrnému příteli a ne jako k malému děcku! "S Ringem jsme si vysvětlili, že on má papání v misce na prostírání na zemi a my na prostírání na stole. A protože ani my jemu nechodíme do jeho mističek na zemi, tak ani on nechodí do našich na stole. Ví také, že z našeho lidského jídla nemůže nic očekávat, protože ani my nepapáme z jeho." Při vší úctě ke kočkám, k Ludwigovi zejména, představa, že se kočce podaří vysvětlit, že nemá žrát z našeho talíře, protože my jí taky nežereme z její misky, je opravdu nesmyslná a blbá. A navíc je ta argumentace lživá.

Zákaz je zákaz a jako takový nemusí být pseudoodůvodňován. "Nekopej do pána, podívej, on do tebe taky nekope." - Kolikrát už jsem to slyšel a měl chuť do onoho dítěte kopnout! I když adekvátnější by v tomto případě bylo zaútočit na toho rádoby vychovatele.

A že prý se na kočky nesmí křičet, jinak na vás zanevřou. Houbeles, jestli na někoho křičím, tak na Ludwiga. Zejména když ráno rámusí, abych si laskavě všiml, že má hlad. Naštěstí si může vždycky vyskočit na stůl a dojíst zbytky mé večeře.

Mimochodem, Lobo nastupuje do České televize a koncesionářské poplatky se zvyšují o 25 Kč měsíčně. Náhoda? Neřekl bych...