Tajné nahrávky speciálního agenta Silvera, úterý dopoledne

Diano, koupil jsem své malé mořské víle šaty. Nejsem si jist, zda jí budou, ale podle těch snů bude dšlat všechno pro to, aby se do nich vešla.

Původně jsem chtěl koupit šaty jasně červené, ale někdo mi je vyfoukl. Místo toho jsem včera v jiném obchodě koupil šaty tmavě červené, a nádavkem dnes dopoledne šaty fialové  výšivkou. Bylo mi jasné, že pokud k obchodu nedorazím hned ráno, šaty zmizí stejně jako ty předchozí.

Pět minut před otevřením bylo před krámem asi osm netrpělivých dívek a žen. Prodavačka otevřela a ženy se rozprchly k jednotlivým stojanům. Jenom já, který tu byl už včera, jsem věděl, že ty nejlepší kusy jsou ve výloze. Proto jsem hned zamířil k prodavačce a požádal ji o šaty z vůlohy. V ten okamžik začaly ostatní zákaznice zjišťovat, že na stojanech nic moc není a že jsem v tomto závodě černým koněm.

Když se shlukly kolem výlohy a volaly na prodavačku, musela jim jen potvrdit, že šaty jsou už moje. Jedna obzvlášť výstavní slečna se mě snažila přesvědčit, abych šaty nekupoval, když si je malá mořská víla nemůže vyzkoušet. Co když jí nebudou? Ale já byl neoblomný. Odešel jsem jako vítěz.

Dneska večer se půjdu do obchodu podívat znovu. Ve výloze už nic zajímavého nebude.