To Švédsko! Ty Švédky! Všechno už to bylo tak nudné a omšelé! Když Petr i druhou sobotu strávil převážně na nákupech a utratil tak dalších téměř tisíc švédských korun za miniaturní kalhotky a další podobně nezbytné věci, rozhodl se, že už to musí skoncovat.
Narval své věci do batohu, vrátil paní domácí klíče a sbohem! Prázdná místa ve vlacích jej volala, pojď si sednout, pojď se svézt!
Petr si naplánoval velkou trasu. Po několikadenní zastávce v Kodani, kde prostě opravdu musel zůstat, protože Kodaň byla jeho dávnou přítelkyní, se rozhodl v jednom dni projet Dánsko až k jeho severním vrcholkům s nádhernými plážemi plnými toho nejjemnějšího sněhu, a druhý den zase zpátky, do centra Dánska, k Silkeborgu, kde na něj bude třetí den čekat jeho milovaná. Ale to je ještě daleko...
Petr si vytisknul jízdní řády Lund - Kodaň a nebylo pochyb, že není vhodnějšího spoje než toho ve 12:36. Jednou do Malmö, řekl Petr na nádraží ve 12:27. A zatímco si nejprve matně uvědomoval, že chce jet jinam, a pak si to uvědomoval zcela, a pak žádal o výměnu jízdenky, během toho všeho čas pádil, takže bylo už 12:34, když Petr stanul před světelnou tabulí, na které žádná Kodaň nesvítila.
Přijel vlak s nápisem Malmö, ale Petr jím jet nechtěl. Pak přijely ještě další dva, a pak se konečně ukázalo, že vlak do Kodaně jede až ve 13:42. Petr si nejprve četl, pak jedl jablko, a nakonec chodil tam a zase zpátky, až ho konečně ve 13:43 světelná tabule ujistila, že vlak přijede až ve 13:50.
Paní, která nesehnala taxíka a doběhla na nádraží s několikaminutovým zpožděním, tomu byla ráda, ale Petr už byl nervózní, ostatně bylo 13:51. Vlak nakonec přijel a bylo na něm opět napsáno Malmö.
Žádné komentáře:
Okomentovat